Manuál bez spojkového pedálu? Také tímto směrem se ubíral vývoj

end-logo
dvouspojková převodovka

Sdílejte:

Cestování autem je pro mnohé především každodenní nutnost. Ono ostatně to nějaká zvláštní zábava, zejména v dnešním nekonečném postávání v kolonách, mnohdy při řízení nebývá. Proto se inženýři ve vývojových odděleních automobilek snažili přicházet s mechanismy, které nám měly řízení usnadnit. Dávno před klasickými automatickými převodovkami, variátory či samočinnými dvouspojkami tak přišli s řešením manuální převodovky bez spojkového pedálu. Musíme se proto ale vrátit do 60. až 90. let minulého století, kdy žádné moderní automaty neexistovaly.

Historie dávno minulá

V dávných dobách automobilismu byl k dispozici manuál a nanejvýš možnost variátoru s nízkou životností a mnoha technickými problémy. Variátor měl kdysi DAF (tvůrce technologie), Fiat Selecta a Ford CTX. Nabídlo jej vzhledem k jeho vlastnostem opravdu málo modelů. V nabídce se objevovala také samočinná planetová převodovka s měničem momentu, trpěla však na vysoké ztráty v hnacím ústrojí, protože systémy zvyšující účinnost převodovky, jako je přemosťování měniče točivého momentu, byly tehdy v naprostých začátcích.

Z historického pohledu byl v dobách, kdy neexistovaly dnešní automaty, hlavní směr orientován čistě na odstranění spojkového pedálu u manuální převodovky. Převládal totiž názor, že lidé, kteří nejsou příliš řidičsky nadaní, mají problém hlavně s koordinací nohy na spojce a ruky na řadící páce. Dnes již víme, že o toto v zásadě až tolik nejde, kdo dnes kupuje automat, chce hlavně celkové pohodlí bez nutnosti „kvedlat“ řadící pákou. To tehdy manuály bez spojkového pedálu neřešily, a také je to asi jeden z důvodů, proč se neujaly.

Samočinná spojka v kombinaci s manuálem se objevila dokonce ve východoněmeckém Trabantu 601-H. Ten měl však stále spojkový pedál a využíval poněkud krkolomný systém s hydraulickým čerpadlem. Systémy, které se obešly zcela bez spojkového pedálu byly později:

  • Saxomat
  • WSK

První jmenovaný využíval třeba Saab 93, Fiat 1800 či Auto Union 1000. Druhý jmenovaný využívaly třeba některé modely Mercedes-Benz. Pojďme se ale nyní posunout do doby, kterou si pamatujeme více.

Novější robotické převodovky 90. let

Když se podíváme do v podstatě už novodobé historie, objevilo se BMW M3 s robotickou převodovkou SMG, což byla vlastně automatizovaná manuální převodovka. Tzv. „roboty“ se potom používaly ještě v mnoha dalších vozech. Přišly systémy:

  • Saab Sensonic
  • Renault Twingo Easy

Sensonic debutoval v Saabu 900 z roku 1993. Využíval suché třecí spojky, kterou ovládal hydraulicky s využitím brzdové kapaliny. Aktivními prvky ovládacího mechanismu byl elektromotor s vačkou, který měl také svou 32bitovou řídící jednotku. V modelu Twingo Easy od Reanultu z roku 1994 byla elektrohydraulická jednotka GEP, která na rozdíl od řešení Saabu využívala vlastního hydraulického okruhu.

Systém, který se neujal

Jak je vidět, výrobci se snažili lidem ovládání manuální převodovky zjednodušit samočinnou spojkou mnoha způsoby. Vznikla řada systémů, které však měly spoustu nedokonalostí. Ať už to byly méně plynulé rozjezdy, třeba u SMG, nebo horší plynulost řazení při porovnání s vyježděným řidičem. Tyto drobnosti se nikdy nepodařilo spolehlivě odstranit a tento způsob tak skončil na propadlišti automobilových dějin. Ve světě plně automatických převodovek ostatně ani nedává valného významu. Ve své době však určité místo na trhu vyplnit dokázal.

Přesto zde byly některé výhody

Některé výhody systémy se samočinnou spojkou však přesto měly. Třeba dnes již neexistující švédský Saab, kdysi průkopník v oblasti bezpečnosti, uměl u svého Sensonicu odpojit během nouzového brždění hnací ústrojí, čímž se zvýšila účinnost ABS.

Systémy byly také do určité míry benevolentní k méně nadaným řidičům. Proto když třeba někdo zařadil nižší rychlostní stupeň místo vyššího, tak samočinná spojka se pokusila co nejvíce odfiltrovat ráz na hnací ústrojí. Díky tomu se šetřily třeba rozvody.


banner pro vstup do katalogu MJauto
Ohodnoťte článek

Sdílejte: