Tvorba a rozvod vysokého napětí

RNDr. Bohumil Ferenc, červen 2000

  • Zapalovací cívky a jejich konstrukce
  • Mechanické rozdělení vn k válcům
  • Nedostatky mechanického rozdělování vn
  • Bezrozdělovačové rozdělování
Seznam vyobrazení

   Elektrická energie vzniklá z magnetického pole vytvořeného primárním vinutím zapalovací cívky, nebo nahromaděním elektrického náboje v kondenzátoru, nemá napětí dostačující k přeskoku jiskry mezi elektrodami zapalovací svíčky. Proto musí být její napětí zvýąeno na potřebnou velikost transformátorem. Tím je zapalovací cívka, která má kromě primárního vinutí i sekundární, s velkým počtem závitů.

   Na sekundárním vinutí vznikne napětí tolikrát vyąąí, kolikrát větąí je počet jeho závitů . neľ počet závitů . vinutí primárního. Poměr těchto počtů, tj.

.

určuje transformační převod cívky a bývá u větąiny zapalovacích souprav mezi 50 aľ 120.

   Vysoké napětí ze sekundárního vinutí se přivádí k zapalovací svíčce válce, ve kterém má být směs zaľehnuta. Jak známo, nejsou přeměna a rozvod ľádného druhu energie prosty ztrát. To platí i pro elektrickou energii zapalování. Zmenąí-li se takové ztráty, můľe se dosáhnout větąí energie jiskry a tím dokonalejąího zapálení směsi a jejího shoření.

   Moľnosti jak sníľit ztráty jsou dvě, buď dosáhnout větąí účinnost přeměny, nebo vyloučit díl, na němľ ztráty vznikají.

Zapalovací cívky a jejich konstrukce

   Zapalovací cívky nelze vyloučit, takľe jedinou moľností je zvýąit jejich účinnost vhodným konstrukčním řeąením a pouľitím příhodných materiálů. Pouľité způsoby konstrukce a volba materiálu jsou závislé na typu zapalovací soustavy, pro kterou je cívka určena.

   U induktivních zapalování se energie hromadí v ľelezovém jádře cívky, magnetizovaném průtokem proudu jejím primárním vinutím. Magnetizace jádra probíhá od zapnutí proudu vinutím do jeho přeruąení. Při přeruąení proudu vznikne na vinutí samoindukované napětí, které nabije kondenzátor paralelně k němu připojený. Energie magnetického pole se přemění v energii pole elektrického. Kondenzátor se pak přes primární vinutí vybíjí, přičemľ proud protéká opačným směrem. V jádře cívky se vytváří magnetické pole opačné orientace. Děj se periodicky opakuje, vytváří se střídavé pole elektromagnetické. Střídavým přemagnetováváním jádra při změnách orientace pole vznikají ztráty magnetické energie nahromaděné v jádře průtokem proudu do okamľiku jeho vypnutí. Tyto ztráty jsou dvojího druhu - ztráty vířivými proudy a hysterezí.

   Vířivé proudy, které vznikají při změnách magnetického toku procházejícího jádrem, protékají v rovině k toku kolmé. Primární vinutí zapalovací cívky je poměrně dlouhé a ątíhlé, takľe můľe být povaľováno za solenoid, uvnitř kterého se magnetické pole vytváří. Jak je patrno z řezu provedení zapalovací cívky starąí, ale stále pouľívané konstrukce, je uvnitř primárního vinutí vloľeno kovové jádro, kterým magnetický tok prochází. Kov má určitou elektrickou vodivost, takľe vířivé proudy budou tím vyąąí, čím bude tato větąí. Proto je jádro zhotovováno z tenkých plechů pokrytých vrstvou elektricky nevodivého materiálu. Čím budou plechy tenąí, tím budou mít vířivé proudy niľąí hodnotu, takľe ztráty na elektrickém odporu jádra vzniklé jejich průtokem se omezí.

.

   Hysterezní ztráty vznikají při magnetizaci jádra zapalovací cívky, které je z feromagnetického materálu. V takových materiálech je moľno vybudit silnou magnetizaci i slabým magnetickým polem. Magnetizaci se podrľují i po odstranění vnějąího pole. U zapalovací cívky je magnetické pole vytvářeno průtokem proudu z baterie vozidla. Je to silové pole, charakterizované svojí intenzitou .. Ta je úměrná velikosti proudu . protékajícího vinutím s počtem závitů . na délce ., tj.

. (1)

kde . je počet závitů na jednotku délky.

.

   Magnetování feromagnetických materiálů probíhá podle křivky zvané hysterezní smyčka. Pro danou látku (materál) udává závislost jejího zmagnetování, vyjádřenou magnetickou indukcí . na intenzitě ., ze vztahu (1). Závislost lze zjednoduąeně vyjádřit vztahem

. (2)

ve kterém .je součinitel charakterizující magnetické vlastnosti prostředí, ve kterém magnetické pole existuje. Jeho hodnota není konstantní, ale je závislá na velikosti intenzity magnetického pole v materiálu jádra. Proto průběh závislosti . na . po zapnutí proudu do vinutí je nelineární a je dán křivkou prvotní magnetizace (1 v obr. 2).

   Jak jiľ bylo dříve uvedeno, proud primárním vinutím roste po připojení na napětí baterie podle časové konstanty (poměr .), která omezuje jeho velikost v okamľiku přeruąení. S růstem proudu roste intenzita . a podle křivky 1 se zvyąuje i magnetická indukce .. Za bodem a na křivce je stav nevratný a jádro zůstane zmagnetováno i při zániku vnějąího pole. Nad bodem b dochází k saturačnímu jevu s maximální indukcí .. Daląí zvyąování proudu není účelné, protoľe nepřispívá ke zvýąení magnetické indukce, v jádře se více energie nenahromadí.

   Po přeruąení proudu primárním vinutím se intenzita . sníľí na nulovou hodnotu, ale indukce . jen na zbytkovou hodnotu ., nazývanou remanentní. Intenzita pole potřebná ke sníľení této indukce na nulu se nazývá koercitivní intenzitou .. U zapalovací cívky je získávána z nabíjecího proudu kondenzátoru, paralelně připojeného k primárnímu vinutí. Konedenzátor se nabíjí na napětí vzniklé na primárním vinutí při přeruąení proudu. Protoľe se kondenzátor dále nabíjí aľ na maximální hodnotu napětí, zvětąuje se intenzita magnetického pole a feromagnetický materiál jádra cívky se magnetuje opačně aľ do nasycení. Po nabití kondenzátoru se intenzita magnetického pole začne zmenąovat aľ do nulové hodnoty. Pak se kondenzátor začne přes vinutí cívky vybíjet, takľe směr proudu se změní a magnetování pokračuje aľ téměř k výchozímu bodu b. Tím je uzavřen magnetizační cyklus a celý děj, nazývaný magnetická hystereze, tedy probíhá podle křivky 2 (obr. 2), coľ je hysterezní smyčka.

   Hysterezní smyčka charakterizuje svou plochou hysterezní ztráty, které vznikají zejména při magnetování střídavým proudem, coľ je případ zapalovací cívky induktivního zapalování. Hysterezní ztráty jsou úměrné obsahu plochy ohraničené touto smyčkou. Proto se pro jádra zapalovacích cívek volí materiály s úzkou hysterezní smyčkou a se strmou křivkou prvotní magnetizace. Takové materiály se nazývají magneticky měkkými. Nelze zanedbat ani kmitočtově závislé vlastnosti materiálů pouľitých na jádra zapalovacích cívek, protoľe ztráty hysterezí jsou přímo úměrné kmitočtu a ztráty vířivými proudy dokonce jeho druhé mocnině. Nevhodný průběh kmitočtové závislosti můľe zhorąit rychlost nárůstu vn, coľ nepříznivě ovlivní účinnost zapalování.

   Silové pole primárního vinutí je tvořeno magnetickými siločarami, které jsou uzavřené. U cívky jsou soustředěny uvnitř vinutí. Podle směru toku proudu vinutím z jednoho konce vinutí vystupují a do druhého vstupují. Počet těchto siločar procházejících plohou uvnitř vinutí, kolmou na jeho osu, je nazýván magnetickým indukčním tokem .. Magnetická indukce . je tok připadající na jednotku této plochy.

.

   Mezi magnetických tokem . a proudem ., procházejícím vinutím zapalovací cívky a vytvářejícím magnetické pole, je závislost daná vztahem

. (3)

ve kterém je . indukčnost cívky. Ta je závislá na konstrukci cívky a na permeabilitě . jádra.

   U poměrně dlouhé válcové cívky primárního vinutí s délkou ., obsahem plochy závitů . a jejich počtem . je indukčnost rovna

. (4)

   Zapalovací cívka starąí konstrukce je typ s tzv. otevřeným magnetickým obvodem. Ten sestává z vnitřního jádra cívky a jejího vnějąího pláątě. Mezi oběma feromagnetickými částmi magnetického obvodu je vzduchová mezera, kterou rovněľ siločáry procházejí. Vlivem mezery dochází ke sníľení indukčnosti vinutí. Bez vzduchové mezery ale také dochází ke sníľení jeho indukčnosti a to vlivem stejnosměrné předmagnetizace jádra zapalovací cívky. Jak se při různé intenzitě předmagnetizace projevují tyto vlivy na sníľení indukčnosti vinutí, je patrné z diagramu. V něm je zakreslen průběh pro případ bez vzduchové mezery a tři průběhy pro různé poměry délky . dráhy siločar v ľeleze a délky . vzduchové mezery, tj. poměr ..

.

   Graf je převzat z příručky fy Tellefunken pro návrh indukčnosti se ľelezovým jádrem a je pouze informativní, přesto ale ukazuje, ľe pro hodnoty jaké jsou běľné u zapalovacích cívek, dochází s velkou vzduchovou mezerou ke značnému sníľení indukčnosti, i kdyľ menąímu meľ ve stejných podmínkách bez vzduchové mezery.

   Je třeba říci, ľe velikost vzduchové mezery u cívek obdobné konstrukce jako je na obrázku je jeątě větąí, neľ je uváděno v grafu. To je ale dáno konstrukcí zapalovací cívky, nikoliv potřebou pouľít tak velkou vzduchovou mezeru.

   Vlivem těchto podmínek je nutno kompenzovat vzniklé sníľení indukčnosti odpovídajícím zvětąením počtu závitů. To se ovąem nepříznivě projeví několika faktory. Předevąím je to zvýąení rozměrů zapalovací cívky, větąí spotřeba mědi na vinutí a izolačního materiálu pro zabezpečení potřebné odolnosti proti napě»ovému průrazu. Daląí nepříznivý stav způsobuje zvýąení vlastní kapacity vinutí, zejména sekundárního, které mívá počet závitů mezi 10 aľ 30 tisíci. Tato parazitní kapacita omezuje velikost napětí . vzniklého na primárním vinutí při přeruąení proudu . tímto vinutím protékajícího. Vyplývá to z dříve uvedeného vztahu (8 v části 1)

.

Pozn. Vlastní kapacita sekundárního vinutí je jen částí celkové parazitní kapacity . ve vn obvodu, která se transformuje na primární stranu se čtvercem převodu . cívky.

   Při nevhodném uspořádání vinutí zapalovací cívky dochází ke vzniku větąího rozptylového toku. Je způsoben tím, ľe vinutí není obklopováno vąemi siločarami. I kdyľ jde o jejich malou část, projeví se zhorąením účinnosti přeměny energie.

   Zmíněné nedostatky takové konstrukce zapalovacích cívek byly příčinou hledání vhodnějąích řeąení. V poslední době se převáľně pouľívá zapalovacích cívek s uzavřeným magnetickým obvodem. Jádro je zhotoveno z tzv. EI transformátorových plechů. Obě vinutí jsou navinuta na středním sloupku plechů E. Magnetický tok prochází výhradně tímto jádrem z feromagnetického materiálu. Větąinou je v jádře provedena úzká vzduchová mezera (např. vloľením tenké fólie mezi plechy E a I), která omezuje vliv předmagnetizace stejnosměrným proudem na velikost indukčnosti vinutí. Protoľe délka takové mezery je ve srovnání s délkou dráhy silokřivek v ľeleze velmi malá, dosahuje se tímto provedením podstatně vyąąí indukčnosti neľ u cívky s otevřeným magnetickým obvodem. Proto je stejné hodnoty indukčnosti vinutí dosaľeno s menąím počtem závitů.

.

   V některých případech se předmagnetizace jádra stejnosměrným proudem vyuľívá. Vlivem stejnosměrného magnetického pole se hysterezní smyčka výhodně posune a změní svůj tvar. Podle materiálu jádra se dokonce můľe zmenąit plocha smyčky, takľe ztráty při přemagnetovávání se sníľí.

   Rozměry zapalovací cívky s uzavřeným jádrem jsou menąí, a ta je pak prosta výąe uvedených nedostatků. Malé rozměry cívky dovolují její integraci do rozdělovače, čímľ lze dosáhnout i sníľení parazitních kapacit ve vn obvodech omezujících velikost zapalovacího napětí.

.

   Obě vinutí zapalovací cívky jsou navinuta v plastovém tělese, do kterého se zasouvají plechy ľelezového jádra. Nejprve je navinuto primární vinutí, coľ je rozdíl proti typům cívek s otevřeným magnetickým obvodem. Na něm je navinuto sekundární vinutí, uspořádané do komorových nebo kotoučových sekcí. Tím se dosáhne nejen zvýąení izolační pevnosti, ale i sníľení vlastní kapacity sekundárního vinutí, o jejímľ nepříznivém vlivu bylo výąe uváděno.

   Těleso cívky je od jádra odděleno zalitím epoxidovou pryskyřicí, čímľ je dosaľeno potřebné izolace vinutí. Tím odpadá i kovová nádoba, ve které je vinutí uloľeno u cívek s otevřeným magnetickým obvodem (starąí konstrukce). U nich je na jádře navinuto nejprve sekundární vinutí, větąinou s délkou menąí neľ má vinutí primární, které je navinuto na něm. Tím se omezí jiľ zmíněný rozptyl. Jádro s oběma vinutími je fixováno keramickým tělískem vespod nádoby a shora víčkem zapalovací cívky s jejími vývody. Prostor mezi vinutími s jádrem a vnějąím magnetickým pláątěm je buď zalit izolační hmotou, nebo vyplněn transformátorovým olejem. Olejová náplň má lepąí tepelnou vodivost, a tedy účinněji odvádí ztrátové teplo z vinutí i jádra ke stěnám. Vinutí jsou lépe chlazena, a tedy mohou být navinuta tenąím drátem. Rozměry cívky pak bývají menąí. Ale hlavní předností cívek s olejovou náplní je větąí ohmický odpor vinutí při jeho stejné indukčnosti, dané počtem závitů. Jak bylo uvedeno, je poměr těchto dvou veličin, tj. ., roven časové konstantě, která ovlivňuje ruchlost proudových změn probíhajících v obvodech zapalovací cívky. Čím rychleji tyto změny probíhají, tím vyąąí je účinnost přeměny energie, tedy vyąąí odpor vinutí je z tohoto hlediska výhodný.

   U kapacitních zapalovaání není nahromaděná energie závislá na magnetizaci jádra cívky, takľe návrh její konstrukce a výběr vhodného materiálu na jádro se provádí podle jiných hledisek.

   Protoľe ze energie nahromaděná v nabíjecím kondenzátoru předává zapalovací cívce formou poměrně krátkého impulsu, je cívka v podstatě impulsním transformátorem. Přenáąené impulsy jsou velmi krátké (kolem 0.1 ms i méně). Indukčnost primárního vinutí se volí podle proudu, který v okamľiku sepnutí spínacího prvku (obvykle tyristoru) obvodem, přes který se kondenzátor vybíjí, má protékat. U sekundárního vinutí má být co nejvíce sníľena rozptylová indukčnost a vlastní kapacita. Proto se toto vinutí provádí ve střídajících se sekcích a materiál jádra se volí s vysokou permetabilitou. U cívek starąích typů kapacitních zapalování se jádro zhotovovalo z co nejtenąích plechů vhodného materiálu, s dostatečně velkou plochou příčného řezu, protoľe magnetický tok se při vyąąích kmitočtech rozloľí jen na povrchu.

   Novějąí konstrukce zapalovacích cívek pro kapacitní soustavy pouľívají jader pravděpodobně ze sintrovaného Alnica jako výchozího materiálu, nebo ze vstřikováním lisovaného feritu, coľ je magnetická, nekovová krystalická látka. Předností vhodných feritů je jejich nepatrná elektrická vodivost, takľe pro potlačení ztrát vířivými proudy nemusí být rozděleny do vzájemně izolovaných zrnek. Tím se dosahuje vysokých hodnot permeability, takľe ztráty v mědi jsou malé, stejně jako vlastní kapacita sekundárního vinutí.

   Hysterezní ztráty feritových materiálů jsou omezovány vhodným chemickým sloľením a tepelným zpracováním.

   Vzhledem k tomu, ľe materiály s vysokou permeabilitou ztrácejí při velkém magnetickém zatíľení své dobré vlastnosti, nesmějí být předmagnetizovány stejnosměrným proudem. Proto jsou zapalovací cívky pro takové soustavy řeąeny výhradně s otevřeným magnetickým obvodem. Přesto jsou jejich rozměry malé a mohou být umístěny bezprostředně u zapalovací svíčky. Příklad takové zapalovací cívky pouľité u bezrozdělovačového zapalování s vícejiskrovým záľehem, pouľívaného u motorů vozů SAAB je na obrázku. Protoľe jde o cívku s otevřeným magnetickým obvodem, je sekundární vinutí uvnitř primárního, aby se omezil rozptyl.

.

Mechanické rozdělení vn k válcům

   Vysoké napětí vytvořené na sekundární straně vinutí zapalovací cívky musí být přivedeno ke svíčce válce v okamľiku, kdy se jeho píst blíľí k horní úvrati při kompresním zdvihu. Automobilové motory mají větąí počet válců neľ jeden, takľe je třeba zabezpečit přívod vn k tomu válci, u kterého právě kompresní zdvih probíhá. K tomu účelu se pouľívalo, a dosud pouľívá, i kdyľ v omezené míře, mechanických rozdělovačů. Ty pouľívají k rozdělení vn rotující a pevné části. Rotující částí je tzv. palec rozdělovače, pevnou část tvoří víčko rozdělovače. Rozdělovač můľe mimo tyto části obsahovat i mechanický regulátor předstihu a/nebo různé snímače (viz Směs a její spalování). Bývá poháněn od vačkové hřídele motoru, se kterou můľe být spojen přímo, nebo prostřednictvím ozubeného či ąnekového převodu.

   Řez jednou z četných moľností konstrukce (rozdělovač automobilu VAZ 2108), určené pro přímé spojení s vačkovou hřídelí v horizontální poloze.

.

   Na tělese rozdělovače je pruľinami uchyceno víčko z izolačního materiálu. V izolantu jsou zalisovány kovové (nejčastěji mosazné) vn vývody, do kterých se nasazují koncovky přivodních kabelů ke svíčkám a k zapalovací cívce. Počet vývodů ke svíčkám je roven počtu válců (mimo zvláątní případy, viz dále). Vývod k zapalovací cívce je u konstrukce na obrázku uprostřed víčka a je opatřen uhlíkem s pruľinou. Ten je tlačen proti kovové elekktrodě na palci a tak je na rotační část přenáąeno vysoké napětí z cívky.

   Palec je nasazen na hřídeli rozdělovače, která je spojena spojkou s vačkovou hřídelí motoru. Při otáčení hřídele se elektroda palce pohybuje v blízkosti výstupků vn vývodů pro svíčky, v souhlase s pořadím záľehů válců motoru. Mezera mezi elektrodou palce a elektrodami ve víčku je 0.25 aľ 0.8 mm a vzniká na ní úbytek napětí asi 400 V, coľ je ve srovnání se zapalovacím napětím zanedbatelné.

   Přenos energie ke svíčce se uskutečňuje přeskokem jiskry, čímľ vzniká silné vf ruąení. Pro jeho omezení je součástí palce odruąovací odpor, zařazený mezi střední část jeho elektrody, která je ve styku s uhlíkem ve víčku, a mezi tu část palce, která se pohybuje v blízkosti pevných elektrod víčka. Otočné třecí spojení palce s objímkou ve víčku, ke které se připojuje vn kabel ze zapalovací cívky, je zprostředkován odpruľeným uhlíkem, vsazeným v této objímce.

   K omezení vf ruąení jsou vn kabely, spojující rozdělovač se svíčkami, zakončeny koncovkami s odruąovacími odpory, nebo jsou tyto kabely vyrobeny s nekovovým vnitřním vodičem (ľilou). Tento je zhotoven např. z jádra tvořeného bavlněnou přízí, napuątěnou roztokem sazí. Vodič je opleten bavlněnou nebo kapronovou vloľkou a vąe je izolováno polyvinylchloridovým plastikátem, nebo jedno - či dvouvrstvou pryľí. Jinou moľností můľe být vodič, jehoľ vnitřní jádro tvoří lněná nit, na které je nanesena vrstva feroplastu (80% práąkový ferit a 20% polyvinylchloridový plastikát). Povrch feroplastu je ovinut drátkem o průměru asi 0.1 mm z vodivé kovové slitiny. Vąe je opět izolováno polyvinylchloridem. Potlačení ruąení je uskutečňováno jak vrstvou feroplastu, tak drátkovou spirálkou.

   Se vąemi úpravami na potlačení ruąení je spojena ztráta energie, vytvořené v zapalovací soupravě. Podle údajů fy Bosch činí ztráty v odruąovacích obvodech kolem 30 % a kolem 15 % připadá na ztráty jiskřením v rozdělovači.

   V tělese rozdělovače je dále umístěn odstředivý regulátor předstihu a snímač otáček, sestávající z clony a Hallova prvku.

   U mnohých rozdělovačů, zejména pro svislou montáľ, je prostor snímačů a mechanických regulátorů předstihu oddělen od prostoru rozdělování vn izolačním víčkem z umělé hmoty nebo z plechu. To zabraňuje usazování prachu a zbytků uhlíku v prostoru snímačů a vlhkosti ve vn části. Proti vzniku vodicých cest vlivem kondenzace vlhkosti je ve víčku rozdělovače provedena vnitřní ochrana lakováním.

   Rozdělovače zapalovacích soustav s elektronickým tvarováním předstihových charakteristik v řídící jednotce jsou konstrukčně jednoduąąí. Kromě víčka obsahují větąinou pouze palec nasazený na ose uloľené otočně v tělese rozdělovače. Příklady podobných konstrukcí pro svislou i vodorovnou montáľ rozdělovače jsou na obrázku. V některých typech zapalování je pouľíváno velkých hodnot předstihu, takľe zápalné napětí by se vytvořilo v okamľiku, kdy je palec dosti vzdálen od elektrody vývodu k přísluąnému válci. Pokud by byl přílią blízko elektrodě předchozího válce, můľe dojít k přeskoku na ni, zejména proto, ľe přeskokové napětí jeho svíčky bude v tu dobu zpravidla niľąí, neľ u pracovního válce. Odpomocí je buď zvětąení průměru víčka rozdělovače, nebo se pouľívá odstředivého regulátoru, který palec vhodně natočí v souladu s otáčkami motoru.

.

   Sloľitějąí konstrukce rozdělovačů, ve kterých není uloľen mechanický regulátor předstihu, je obvyklá u soustav řízení chodu motoru, kde je zapalování spojeno s řízením vstřiku paliva. U vstřikování do jednotlivých válců (sekvenčního) je třeba znát polohu vačkové hřídele časování sacích ventilů. Snímače její polohy bývají obvykle součástí rozdělovače, který je s vačkovou hřídelí spojen (viz Elektronické tvarování charakteristik). U japonských výrobců je tam umís»ován i snímač otáček a polohy klikové hřídele a někdy i se zapalovací cívkou typu s uzavřeným magnetickým obvodem.

   Na daląích obrázcích a jsou ukázky nejrůznějąích typů víček a palců. Provedení víček je v převáľné míře závislé na počtu válců, který se pohybuje od 2 do 12, a také na tom, zda u uloľení rozdělovače je pouľito vertikální nebo horizontální orientace.

.

.

   Velmi různorodá jsou i provedení palců. Mimo nejstarąí typy obsahují odruąovací odpor, zapojený do okruhu přívodu vn. Některé mají omezovač otáček, pracující na odstředivém principu. Po překročení určitých maximálních otáček motoru spojuje vn kontakt palce s konstrou vozidla (hřídelí rozdělovače). Je pouľit pouze u vozidel bez katalyzátoru.

   Palce obsahují v řadě případů různé izolační přepáľky, aby se zvýąila odolnost proti povrchovým svodům po izolaci.

   Pouľitím rozdělovače se zapalovací soustava značně zjednoduąí, protoľe ve větąině případů postačí jediná zapalovací cívka s přísluąným elektronickým spínačem. Jestliľe je ale ve válcích pouľito dvou svíček (viz dále), má kaľdá vlastní zapalovací cívku se svým spínačem, i kdyľ rozdělovač můľe být konstrukčně spojen v jeden celek.

   Spolehlivé rozdělování vysokého napětí je zajiątěno jen v určitém rozsahu okamľiků záľehu a s rostoucím počtem válců se zhorąuje. U ąestiválcových motorů s mechanickou regulací předstihu je moľno rozsah dodatečně roząířit, avąak u osmiválcových a dvanáctiválcových motorů je mnohdy pouľito dvou rozdělovačů pro čtyři, respektive pro 6 válců.

   Problémy jiného druhu vznikají u motorů, které pouľívají dvou svíček v jednom válci. Účel tohoto opatření a způsob rozdělení vn ke svíčkám je v podstatě dvojí.

   První skupinu tvoří motory s vyąąím kompresním poměrem, které jsou náchylnějąí k samozápalům v části stlačené směsi, nezapálené svíčkou. Zmíněný jev se značně omezí pouľitím dvou svíček, které zapalují směs současně na dvou místech. Navíc je tak moľno dodat větąí energii záľehu a tím dosáhnout účinějąího spalování. Příkladem takového řeąení je systém Twin Spark pro motory vozů Alfa, s kompresním poměrem 1:10.

.

   Systém pouľívá dvou samostatných úplných zapalování, která vytváření záľeh současně. Vysoké napětí se přivádí ke svíčkám přes dva zcela totoľné rozdělovače.

   Druhou skupinu tvoří motory s krouľivým pohybem písty (Wankelovy motory), ve kterých je rozloľení směsi značně nehomogenní. Takové motory pouľívá zejména Mazda, např. na vozek RX-7. Jsou to dvouválcové motory s dvojicí svíček ve válci. Záľehy obou svíček jsou časově rozdílné. Tím je dosahováno dokonalejąího shoření směsi, do které je takto dodáváno i více energie. Předpokladem je přesné dodrľení rozdílu v okamľicích záľehu.

   Proces zapálení a shoření směsi proběhne tak, ľe nejprve je směs zaľehnuta horní svíčkou a rotující píst přemís»uje zapálenou směs do prostoru u dolní svíčky, která přidává daląí energii. Motory dřívějąí výroby, pouľívající mechanického rozdělení vn mají v rozdělovači jak vlastní rozdělení, tak i mechanickou regulaci předstihu. Vąe je sloučeno do jednoho konstrukčního celku, společného pro obě zapalování.

.

.

   Víčko a palec rozdělují vn pro obě svíčky obou válců motoru. Vn část rozdělovače je oddělena těsněním od induktivních snímačů, které jsou umístěny na nosné destičce ovládané podtlakovými komorami. Řízení předstihu podle otáček provádí odstředivý regulátor se závaľíčky. Tan natáčí rotorem z magnetického materiálu, uloľeným na hřídel rozdělovače. Přiblíľí-li se výstupek rotoru k pólovému nástavci magnetu snímače, vytvoří se v jeho vinutí napě»ový impuls pro řízení elektronického snímače. Soustava má dva snímače a dvě zapalovací cívky. Zapalovací cívka pro záľeh horní svíčkou je ve funkci první a přívod vn z této cívky je připojen ke koncovce L víčka rozdělovače. Ke koncovkám L1 a L2 se připojují horní svíčky obou válců. Pro záľehy dolních svíček slouľí druhá cívka, jejíľ vn vývod je spojen kabelem s koncovkou T víčka rozdělovače. Ke koncovkám T1 a T2 víčka jsou pak připojeny dolní svíčky válců.

.

   Podtlaková regulace (zatíľení motoru) je ovládána také dvěma komorami, primární ovlivňuje okamľik záľehu první svíčky a sekundární působí na časové zpoľdění záľehu druhé svíčky téhoľ válce. Při nastavování základního předstihu musí být přesně seřízen i časový rozdíl mezi záľehy obou svíček téhoľ válce. Proto jsou na řemenici dvě značky pro nastavení předstihu. První z nich L sklouľí k nastavení předstihu pro záľeh horních svíček. Stroboskopická pistole se synchronizuje z vn kabelu mezi zapalovací svíčkou primárního zapalování a koncovkou L na víčku rozdělovače. Není-li značka L řemenice přesně proti kolíku na klikové skříni, natočí se vhodným směrem rozdělovač.

   Po nastavení předstihu pro záľeh horními svíčkami se synchronizace stroboskopu přepojí k vn kabelu mezi cívkou sekundárního zapalování a koncovkou T na víčku rozdělovače. Nyní se má proti kolíku na klikové skříni nacházet značka T řemenice. V případě nesouhlasu se provede korekce přestavením sekundární podtlakové komory rozdělovače, tak jak je naznačeno ąipkami.

   Motory s krouľivým pohybem pístu nemají vačkové hřídele, takľe rozdělovač je poháněn od hřídele klikové.

Pozn. Označení L je zkratka pro Leading, tj. první záľeh, zkratka T je od trailing, coľ značí zadní (záľeh).

   Mimo uvedené příklady se vyskytují i daląí řeąení, včetně kombinace obou druhů konstrukce. Např. vozy fy Nissan pouľívají pro čtyřválcové motory se dvěma svíčkami v kaľdém válci jediného rozdělovače, i kdyľ zapalovací cívky a výkonové stupně spínačů jsou pro kaľdou svíčku samostatné. Předstih a doba průtoku primárního proudu cívkou jsou tvarovány elektronicky, v řídící jednotce, která navíc ovládá i daląí soustavy.

Nedostatky mechanického rozdělování vn

   Ztráty energie jiskřením v mezeře rozdělovače a v odruąovacích odporech, které jsou u mechanického rozdělování vn nevyhnutelné, nejsou jedinými. Kromě nich dochází k daląím ztrátám energie, případně k omezením dosáhnout její potřebné velikosti.

   Sem patří ztráty způsobené parazitními kapacitami vn částí rozdělovače, zapalovací cívky a vn kabelů mezi rozdělovačem, cívkou zapalování a svíčkami. Tyto kapacity se transformují se čtvercem převodu cívky do primárního obvodu, kde omezují, jak jiľ bylo dříve uvedeno (viz vztah 8 v části I a přísluąný text k němu), velikost samoindukovaného napětí vznikajícího u induktivních zapalování při přeruąení proudu z baterie. Velikost parazitních kapacit vn obvodu se projevuje nepříznivě i na sekundární straně. Čím bude kapacita větąí, tím více energie se spotřebuje během kapacitní fáze výboje (viz vztah 10 s přísluąným textem v části I). O to bude méně energie v jeho induktivní fázi, takľe tato fáze bude časově kratąí. Větąí délka induktivní fáze jiskrového výboje je ale ľádoucí, protoľe se příznivě projeví na činnosti motoru. Během ní dochází ke zvýąení mnoľství tepla, které je vydáváno po deląí dobu, coľ urychluje chemiské reakce při iniciaci spalování. Tím se sníľí nerovnoměrnost pracovních cyklů motoru a prakticky nedochází k vynechání záľehů. Deląí induktivní část výboje také přispívá k odpaření směsi, coľ vede k podstatnému zlepąení studeného startu motoru a ke zkrácení doby jeho zahřátí při nízkých teplotách okolí. Klesá úroveň emisí HC, protoľe zvětąením délky hoření se zlepąí intenzifikace zaľehnutí a shoření tím, ľe se omezí zháąecí účinek na stěnách válců a při stejné dráze plamene se zvýąí hmota aktivované směsi.

   Velikost nepříznivě působících parazitních kapacit lze omezit vhodnou konstrukcí a umístěním rozdělovače a rozmístěním vn kabelů. Avąak stále zůstává neľádoucí účinek rozdělovače, který je závislý na otáčkách . motoru a počtu . jeho válců. Pro dobu . mezi jednotlivými záľehy platí vztah, obdobný dříve uvedenému (viz vztah 5 v části I), tj.

. (5)

V něm je čas . v sekundách a otáčky . v minutách ..

   Tako doba ale zahrnuje jak čas potřebný k nahromadění energie, tak k její přeměně do elektrického výboje. U induktivního způsobu je rychlost nárůstu proudu primárním vinutím zapalovací cívky daná časovou konstantou, závislou na jeho parametrech. Nelze ji vąak volit libovolně, protoľe stejné parametry určují nejen rychlost nárůstu proudu, ale i mnoľství nahromaděné energie. Jedna veličina je jim přímo úměrná, zatímco druhá nepřímo.

   Z hlediska doby potřebné k nahromadění ľádané energie je výhodnějąí kapacitní zapalování. Nejen ze se kondenzátor hromadící energie nabíjí na napětí určující její velikost podstatně rychleji neľ je to moľné u induktivního způsobu, ale i vliv parazitních kapacit v sekundárním obvodu je podstatně niľąí (viz vztah 14 v části I). Energie nahromaděná v nabíjecím kondenzátoru se do výboje uvolní tak, ľe sepnutím spínacího prvku v obvodu primárního vinutí zapalovací cívky se kondenzátor přes toto vinutí vybije. Na sekundárním vinutí cívky se přitom vytváří vysoké napětí. To dosáhne velmi rychle hodnoty při níľ dojde k přeskoku jiskry v zapalovací svíčce, tj. .. Během výboje je do něj předána značná část energie nahromaděné v nabíjecím kondenzátoru. Jak jiľ bylo dříve uvedeno, děj probíhá tak, ľe induktivní fáze nevznikne a tedy hoření oblouku nenastane. Během kapacitní fáze tedy musí být do směsi předáno tolik energie, aby se dostatečně rozhořela.

   Velikost samotné energie vąak k charakterizování podmínek spalování nepostačuje. Je třeba přihlíľet i k době hoření jiskry a k velikosti proudu během něj. Zapalovací energie, která je dána součinem napětí hoření, proudu výboje a doby jeho trvání, musí být vľdy dostatečně velká, aby zabezpečila shoření směsi při jejím různém sloľení a turbulenci. V příznivých podmínkách, kdy se mezi elektrodami svíčky nachází homogenní směs se stechiometrickým sloľením (.) postačí k zahájení spalování jiskra s energié 0.1 aľ 1 mJ, trvající asi 10 us, tedy obsaľená v kapacitní části výboje. U běľného záľehového motoru je často ve válcích směs nehomogenní, někdy i ąpatně rozpráąená a zředěná zbylými spalinami. Tam je pro zapálení směsi potřebná značně větąí energie - rovná nejméně 30 mJ.

   U kapacitního zapalování je délka jiskry v desítkách us, coľ znamená, ľe potřebné energie se musí dosáhnout buď zvýąením přeskokového napětí ., tj zvětąením mezery mezi elektrodami svíčky, nebo zvýąením proudu výboje. Snaząí cestou je zvýąit přeskokové napětí, coľ je i výhodnějąí, protoľe zvětąením mezielektrodové vzdálenosti u svíčky se dosáhne zaľehnutí větąího objemu směsi, a to je příznicé při spalování ochuzených směsí.

   Přitom ale rostou nároky na elektrickou pevnost vn částí rozdělovače, zapalovací cívky a izolátoru svíčky. Zvětąí se rozměry dílů a sloľitost jejich konstrukce. Začalo se vyuľívat i dříve popsaných úprav kapacitního zapalování (viz obrázek v části I s navazujícím textem), tj. opakovaných záľehů, nebo prodlouľení doby hoření. V nejnovějąí době pouľívá vícejiskrového kapacitního zapalování fa Saab. Jde vąak o bezrozdělovačovou soustavu, takľe bude podrobněji popsána v daląím.

   Z grafů jsou zřejmé závislosti měrné spotřeby, emisí HC a neklidu motoru na sloľení směsi (součinitele přebytku vzduchu .). Jsou uváděny pro různé mezielektrodové vzdálenosti zapalovacích svíček. Obr. 16a je pro délku hoření jiskry kolem 1 ms, obr.16b pro délku hoření 4 ms. Je z nich patrno, ľe při krátké době hoření je třeba zvětąit mezielektrodovou vzdálenost z 0.6 mm nejméně na 1.5 mm, aby měrná spotřeba a emise HC byly srovnatelné s hodnotami při délce hoření výboje 4 ms. U neklidu chodu motoru by bylo třeba zvětąit mezeru aľ na 2 mm. To ovąem znamená zvýąení přeskokového napětí téměř dvakrát, respektive 2.3 krát.

.

   Z uvedeného je zřejmé, ľe ani v jednom z obou případů nemůľe mechanické rozdělení vn zabezpečit dosaľení potřebné účinnosti zapalování za podmínek, které jsou běľné ve válcích záľehových motorů, tak aby nedocházelo ke zhorąení emisí HC a chodu motoru.

Bezrozdělovačové rozdělování

   Statické rozdělení vn ke svíčkám přísluąných válců, bez rotujícího mechanického rozdělovače je umoľněno rozvojem elektronických technologií.

   Při bezrozdělovačovém zapalování se pouľívá dvou způsobů rozdělení vn, a to s dvoujiskrovými cívkami a s jednojiskrovými.

   U zapalovacích soustav s dvoujiskrovými cívkami jsou k jedné cívce, ovládané vlastním spinačem, přiřazeny dva válce motoru. Sekundární vinutí cívky je odděleno od privárního a jak jeho začátek, tak jeho konec jsou vyvedeny na samostatnou koncovku. U vozidel výroby kolem poloviny osmdesátých let, zejména u malých automobilů s dvouválcovým motorem, se pouľívalo dvoujiskrových cívek s otevřeným magnetickým obvodem, obdobného provedení jako na obr. 1.

.

   Ke kaľdé koncovce sekundárního vinutí je připojena zapalovací svíčka jiného válce motoru. Válce jsou zvoleny tak, aby v horní úvrati byl vľdy jeden z páru při kompresním zdvihu a druhý ve výfukovém.

.

   Vlivem ionizovaného plynu s tlakem blízkým atmosférickému je při výfukovém zdvihu podstatně niľąí napětí neľ v kompresním. Navíc svíčka výfukového cyklu zapaluje o 5 aľ 10 us dříve, takľe pro ni postačí napětí 500 aľ 1000 V. Zbylé je k dispozici pro přeskok ve svíčce kompresního cyklu.

   Při přeruąení primárního proudu bude na koncovkách vn napětí opačné polarity, coľ se u jedné z dvojice projeví jako chybné pólování zapalovací cívky, při kterém mohou vzniknout problémy se startováním, nebo výpadky zapalování. Aby se tomu předeąlo, je ľádoucí dodrľovat předepsanou periodu výměny svíček.

   Jistou nevýhodou je také nutnost pouľít obvyklých vn kabelů mezi koncovkami cívky a svíčkami válců, se vąemi s tím souvisejícími problémy vzniku svodů a elektromagnetického ruąení.

   U tohoto způsobu musí být zajiątěno, aby vlivem přeskoku jiskry ve výfukovém cyklu nedoąlo k zapálení zbytků paliva, nebo nasáté směsi. Proto musí být poněkud omezen rozsah regulace předstihu. Výhodou ale je, ľe zapalování nemusí být synchronizováno s vačkovou hřídelí, takľe se snímače její polohy nepouľívá.

   Protoľe svíčky obou válců, připojených k dvoujiskrové cívce, zapalují téměř současně, můľe být tohoto způsobu pouľito jen u motorů se sudým počtem válců. Pro dvouválcové motory stačí jediná cívka spolu s jedním výkonovým spínacím stupněm. U čtyřválcových je třeba dvou cívek a dvou spínacích stupňů Podobně u ąesti a osmiválcových motorů je poloviční počet cívek a spínačů.

   Cívky se mnohdy spojují konstrukčně do bloků, příklady pro čtyř a ąestiválcový motor jsou na obrázku.

.

   Větąina nedostatků soustav s dvoujiskrovými cívkami je odstraněna při pouľití cívek jednojiskrových. Cívka se obvykle umís»uje přímo na zapalovací svíčku jednotlivého válce, jak je zřejmé z řezu a. Na b je elektrické schema jednojiskrové zapalovací cívky. Dioda v obvodu sekundárního vinutí cívky zabraňuje neľádoucímu přeskoku napětí vznikajícího při zapnutí primárního proudu cívky. Toto neľádoucí zapínací napětí se indukuje do sekundárního vinutí, kde vytvoří napětí asi 1 aľ 2 kV. Protoľe má ale toto napětí opačnou polaritu neľ vysoké zapalovací napětí, zabraňuje dioda průtoku zpětného proudu.

.

   U dvoujiskrových cívek není ľádné takové opatření nutné díky vysokému přeskokovému napětí na dvou zapalovacích svíčkách. Obdobně je tomu u soustav s rozdělovačem, kde je zapínací napětí účinně potlačeno předřadným jiskřiątěm rotorové mezery mezi palcem a elektrodami víčka.

   Jednojiskrové cívky bývají často mechanicky slučovány do bloku, který se nasazuje přímo na svíčky vąech válců motoru současně. Konstrukční provedení se různí, hlavně v závislosti na typu cívky, tj. zda je s uzavřeným nebo otevřeným magnetickým obvodem atd. Protoľe odpadají ztráty v rozdělovači a odruąovacích dílech, mohou být cívky malé. Jednojiskrových zapalovacích cívek je moľno pouľít pro vąechny počty válců. Neexistují omezení rozsahu regulace předstihu, ovąem soustava potřebuje informaci, který válec je v HÚ kompresního zdvihu, takľe na jeho svíčku má být přivedeno vn pro záľeh. Tuto informaci obstarává řídící jednotce snímač polohy vačkové hřídele.

.

   U některých motorů je pouľito kombinace dvoujiskrových cívek s jednojiskrovými. Jsou to buď motory s lichým počtem válců, nebo dvouválcové motory s krouľivým pohybem pístu, jaké pouľívá fa Mazda, tj. se dvěma svíčkami v kaľdém válci. V takových případech jsou i jednojiskrové cívky konstrukčně téměř shodné s doujiskrovými, liąí se vzájemně pouze počtem vn koncovek. Oba typy zapalovacích cívek se připojují ke svíčkám vn kabelem.

   Kromě jiľ popsaných předností způsobů statického rozdělení vn je jejich společnou výhodou při induktivních zapalování deląí přípustná doba hromadění energie v magnetickém poli cívky. Proti jediné zapalovací cívce u soustav s mechanickým rozdělením (mimo některé z dříve uvedených případů), je počet cívek větąí a tak je doba, která je mezi jednotlivými záľehy k dispozici, deląí. To příznivě ovlivní mnoľství nahromaděné energie a navíc dovolí prodlouľit dobu hoření jiskry. Při dostatečně dlouhé době hoření výboje můľe být pouľito menąí vzdálenosti mezi elektrodami svíčky, takľe přeskokové napětí se sníľí. To se v konečných důsledcích projeví nejen menąím počtem závitů sekundárního vinutí cívky a tedy i jejími menąími rozměry, ale i menąími ztrátami energie předávané do výboje. Vąe jiľ bylo v předchozím popsáno.

   Dvoujiskrové zapalovací cívky se pouľívají pouze u induktivního hromadění energie. U novějąích typů zapalování téměř výhradně s uzavřeným magnetickým obvodem, jehoľ přednosti byly rovněľ jiľ popsány.

   Jednojiskrové zapalovací cívky se pouľívají jak u induktivních, tak u kapacitních zapalování. U induktivních zapalování téměř výhradně s uzavřeným magnetickým obvodem, který dovoluje co nejvíce zmenąit rozměry cívky, zejména při její montáľi bezprostředně na zapalovací svíčku.

   Naopak kapacitní soustavy pouľívají převáľně zapalovacích cívek s otevřeným magnetickým obvodem, které jsou připojovány přímo na zapalovací svíčky. Jak jiľ bylo uvedeno, u kapacitních zapalování nedochází k hoření výboje a nahromaděná energie se předává během velmi krátké doby, kdy musí být do směsi dodáno tolik energie, aby se dostatečně rozhořela. Nejúčinnějąím způsobem je zaľehnutí co největąího objemu směsi, čehoľ se dosáhne např. zvětąením mezielektrodové vzdálenosti v zapalovací svíčce. Samozřejmě to souvisí se zvýąením průrazného napětí přiváděného z cívky. To je pouze otázkou nabíjecího napětí kondenzátoru, ve kterém se hromadí elektrická energie pro výboj a transformačního převodu zapalovací cívky. Je-li ve vn obvodu pouľito izolačních materiálů s dostatečnou napě»ovou pevností a konstrukce zapalovací cívky je vhodně řeąena, není problémem dosáhnout napětí 40 kV i více. Taková napětí postačují pro mezielektrodové vzdálenosti aľ 2 mm.

   Stejného způsobu je pouľito u systému Trionic fy Saab, u kterého je zapalování pro vąechny čtuři válce umístěno v uzavřené "kazetě", čímľ je dosaľeno nejen potřebné napě»ové pevnosti, ale i zabezpečena elektromagnetická slučitelnost. Nabíjení a vybíjení kondenzátoru a tedy průběhy napětí v zapalovací cívce probíhají dvacetkrát rychleji neľ u konvenčního zapalování. Kromě optimálních záľehů i při nejvyąąích otáčkách motoru dovoluje tento systém pouľít k zaľehnutí směsi při studeném startu místo jednotlivých jisker jejich serii. Nepodaří-li se první start, jsou při několika daląích pokusech přivedeny takové serie jisker současně na svíčky vąech válců. Tím se spálí saze a zbytky paliva usazené na elektrodách svíček a dosáhne se rychlého a bezpečného nastartování.

   Podle informace zveřejněné v Automotive Industries č. 12-1995 vyvinula fa Saab zdokonalené zapalování tohoto typu, určené pro motory spalující chudé směsi. Pouľívá výbojů aľ 50 kV a zapalovací svíčka má pouze střední, izolovanou elektrodu. Proti ní je ve středu pístu umístěn hrotový výstupek, který tvoří elektrodu druhou. Mezera, při níľ nastává přeskok, se mění od 1.5 mm při velkém zatíľení motoru, aľ do 8 mm při zátěľi malé. Kromě účinku jako zeměná elektroda zlepąuje výstupek i víření směsi ve spalovacím prostoru, coľ přispívá k jejímu dokonalejąímu shoření.

   Jak známo, motory spalující chudé směsi mění její sloľení v závislosti na zatíľení motoru. Při velkém zatíľení je sloľení směsi blízké stechiometrickému a směs se snadno zapálí. Proto postačí mezera mezi elektrodami 1.5 mm. Při malém zatíľení je směs mnohem chudąí, vzduchové číslo se pohybuje od . výąe, aby nedocházelo ke vzniku kouřivosti motoru. Při takovém ochuzení musí být mezera mezi elektrodami podstatně větąí, aby se směs zaľehla. Při uvedeném způsobu konstrukce není zřejmě potřebné provádět vrstvení směsi, při kterém se u svíčky nastavuje v okamľiku záľehu sloľení směsi blízké stechiometrickému, zatímco ve zbývajícím spalovacím prostoru je směs velmi chudá, coľ je způsob pouľívaný u induktivních zapalování pro motory s chudou směsí.

.

   Jak ale upozorňují výrobci zapalovacích svíček, vzniká při vysokém přeskokovém napětí a velké energii záľehu problém se ľivotností jejich výrobků. Proti velké mezeře mezi elektrodami svíček je i vąeobecný poľadavek na menąí průměr svíčky, obvyklý u větąiny nových motorů. Menąí průměr vede k tenąí části izolátoru s průvodním sníľením jeho napě»ové pevnosti, takľe je větąí riziko průrazu.

   Proto se hledají jiné cesty, jak zlepąit spalování chudých směsí, zejména při přímém vstřikování benzínu do spalovacího prostoru. Jednou ze slibných je vícejiskrové zapalování induktivního typu, které vyvinula fa Champion, známý výrobce svíček. Bylo stručně popsáno v ročence Automotive Technology International z roku 1998.

   U vícejiskrového systému jsou energetické nároky podstatně niľąí, takľe dochází k menąímu opotřebení elektrod svíček neľ s jedinou dlouhou jiskrou. Vícejiskrový systém je obzvláą» vhodný pro motory s přímým vstřikováním, protoľe překonává potíľe se selháním záľehu při dopadu vstříknutého paliva přímo na zapalovací svíčku.

   V zapalování je pouľito speciální zapalovací cívky nazývané "cigaretová". Průměr takových cívek se pohybuje podle aplikace od 14 do 29 mm. Parametry cívky umoľňují velmi rychlý nárůst proudu. Energie kaľdé cívky je určována změnou doby "plnění" jejího primárního vinutí. Systém obsahuje obvod zpětné informace, zda jiskra směs zaľehla či nikoliv. Po ukončení počátečního záľehu se cívka znovu plní. Jestliľe směs nebyla zaľehnuta, je časový průběh plnění stejný jako u předchozí jiskry. Při zaľehnutí dochází k výrazné změně průběhu plnícího proudu. Nenastalo-li hoření od první jiskry, je energie daląí jiskry zvýąena a její účinek je znovu monitorován. Celý děj se opakuje dokud nedojde k zaľehnutí. Můľe být vytvořeno pět i více výbojů.

.

   Obrázek srovnává tento systém s jednojiskrovým, a to podle primárního proudu . cívky, sekundárního napětí . a proudu výboje ..

   Dodávané sekundární napětí je v obou případech podobné a to kolem 20 aľ 30 kV. Energie výboje je u vícejiskrového systému při porovnání s jednojiskrovým nízká (4 aľ 10 mJ ku 20 aľ 100 mJ), ale je systémem dodávána v kaľdé jiskře. Ve vyobrazeném příkladu jsou to čtyři jiskry proti jediné u jednojiskrového. Povaľuje-li se plocha pod křivkou proudu výboje . za základní indikátor rychlosti eroze elektrod od oblouku, je zřejmé, ľe čtyři krátké jiskry jsou méně ąkodlivé neľ jediná ale dlouhá. Přitom je ąpičková úroveň identická z pohledu odolnosti vůči vynechání záľehu. Vąechny čtyři jiskry jsou vytvářeny za stejnou dobu, po jakou trvá hoření jiskry jednojiskrového systému.

   V článku nejsou uváděny podrobnosti k materiálu jádra zapalovací cívky, ani k její konstrukci. Podle uváděných rozměrů lze soudit, ľe je konstrukce obdobná jako u kapacitního zapalování Saab, tedy cívka s otevřeným magnetickým obvodem a materál jádra s vysokou permeabilitou. Vzhledem k vysokým rychlostem proudových změn musí být pouľito velmi rychlých spínacích tranzistorů s potřebnou výkonovou dimenzací. Mají-li i dostatečnou napě»ovou odolnost proti tzv. druhému průrazu, můľe být dosaľeno poměrně vysokého primárního napětí při přeruąení proudu a tedy i nízkého převodu cívky.


Autodíly MJauto, náhradní díly Brno, Vančurova 5, Židenice tel: 548 533 193, 603 812 458

Alfa Romeo -Audi- Austin- BMW- Citroen- Daewoo- Daf- Daihatsu- Dodge- Ferrari- Fiat- Ford- Honda- Hyundai- Isuzu- Jaguar- Iveco- Jaguar- Jeep- Kia- Lancia- Land Rover- Lexus- Maserati- Mazda- Mercedes- Mini- Mitsubishi- Nissan- Opel- Peugeot- Porsche- Renault- Rover- Saab- Seat- Skoda- Smart- Skoda- Subaru- Suzuki- Toyota- Vauxhal- Volkswagen- Volvo.

Copyright© 1998 - 2012 Autodíly MJauto, všechna práva vyhrazena