Vn obvod

end-logo
Sdílejte:

Měření vn obvodu

RNDr. Bohumil Ferenc, září 2000

 


 


Pokud testování primárního okruhu prokázalo vyhovující
výsledky, může se přikročit k ověření jednotlivých dílů sekundární
části, tj. obvodu vysokého napětí. Tyto zkoušky mají řadu omezení
vyplývajících z používané měřící techniky a v případech
nesouhlasných výsledků je určení místa a příčiny případné závady
zpravidla dosti nepřesné.

Prvním krokem bývá ověření, zda na vn vývodu zapalovací
cívky je vytvářeno vysoké napětí. Pro kontrolu je nejvhodnější
použít vysokonapěťové sondy, která se připojí k multimetru a
umožní tak změření vysokého napětí velikosti desítek kilovoltů.

Při měření postupovat s krajní opatrností, aby
nedošlo k úrazu vysokým napětím, který by mohl být i
smrtelný!!!

Není-li takto sestavený kilovoltmetr k dispozici, nebo
nelze-li získat přístup k jednotlivým místům měření, jehož postup
vyplývá z blokového schématu, je

možno jako informativního testeru použít měrného jiskřiště s
mezerou mezi hroty nastavenou na obvyklé hodnoty vn v zapalování.
Toto jiskřiště se připojí postupně k jednotlivým místům měření a
krokosvorkou ke kostře vozidla. Při přepojování k vn měřícím bodům
vždy vypnout zapalování!!


.

Jako nouzové řešení místo měrného jiskřiště je
použitelná upravená zapalovací svíčka, u které se odstraní vnější
elektroda a část vnějšího kovového mezikruží tak, aby vzdálenost
ke střední elektrodě byla 8 až 9 mm.

Pozor: K tomuto účelu nepoužívat svíčky s povrchovým
jiskřištěm!

Upravená svíčka musí být vodivě <A
HREF=’#08_02′>spojena vhodným držákem s motorovým blokem. Svíčka
se nejdříve připojí k vn vývodu zapalovací
cívky pomocí měrného vn kabelu zhotovenému k tomuto účelu. Při
startování motoru a správné funkci primárního okruhu s celé
zapalovací cívky dochází na svíčce k výbojům.


.

Není-li tomu tak, vypnout zapalování a zkontrolovat
odpor sekundárního vinutí, jak bylo dříve popsáno. Při měření je
vhodné odpojit přívody k cívce. Naměřená hodnota by měla odpovídat
údajům výrobce.

Poté vložit do vn koncovky zapalovací cívky vn kabel
soupravy spojující civky s rozdělovačem. Koncovku kabelu vyjmout z
víčka rozdělovače, uchopit ji do izolovaných kleští, podržet ve
vzdálenosti 6 mm proti kostře na vhodném místě bloku motoru.
Protočit motor spouštěčem, přičemž mají přeskakovat intenzivní
výboje. Je-li ale k dispozici měrné
jiskřiště, použije se jeho. Také je možno měřit vysoké napětí
vysokonapěťovou sondou s multimetrem. Při takovém měření sejmout
víčko rozdělovače a napětí měřit v místě vložení třecího uhlíku.


.

V případě nevyhovujícího výsledku ověřování (výboje
nevznikají, nebo mají malou intenzitu, hodnota vn je příliš
nízká), změřit ohmetrem odpor vn kabelu mezi cívkou a
rozdělovačem. Hodnota jeho odporu by neměla přesáhnout 5 kOhm +-
25 %.

Jsou-li výsledky odpovídající, připojit vn kabel mezi
cívku a rozdělovač a měrné jiskřiště, nebo upravenou svíčku
připojovat postupně k vývodům rozdělovače na jednotlivé válce. Při
protáčení motoru spouštěčem ověřit, zda všude dochází k výbojům.

Je-li k dispozici kilovoltmetr, změřit vysoké napětí
na těchto koncovkách. Rozdíly mezi naměřenými hodnotami by neměly
přesáhnout 1.5 kV.

Neodpovídají-li výsledky ověřování, je pravděpodobná
příčina závady ve vn části rozdělovače, tj. v jeho palci nebo ve
víčku.

Zkoušku vn částí rozdělovače provést <A
HREF=’#08_04′>změřením izolačního odporu, nejlépe
Megaohmetrem se zkušebním napětím 500 V. Zkouška ohmetrem
multimetru není tak spolehlivá. U víčka se zkouší izolační odpor
mezi jeho elektrodami a povrchem tělesa, u palce rovněž. Měřící
přístroj by měl ukazovat rozpojený okruh, tj. nekonečný odpor,
jinak je třeba příslušný díl vyměnit.


.

U palce je vhodná i zkouška vysokým napětím, která se
provede se sejmutým víčkem, pomocí vn kabelu od zapalovací cívky.
Kabel se vyjme z víčka rozdělovače a koncovka se uchytí
izolovanými kleštěmi. Podrží
se asi 3 mm od elektrody palce
a motor se nechá protáčet spouštěčem. Bude-li izolace vadná,
dojde k přeskoku jisker od vn kabelu k elektrodě palce. V takovém
případě se palec musí vyměnit.


.

Palec rozdělovače mívá většinou vestavěn odrušovací
odpor. Zkontrolovat v takovém případě i jeho ohmickou
hodnotu. Bývá obvykle kolem 5 kOhm, v každém případě dbát na
údaj výrobce, je-li znám. Naměřená hodnota by se neměla od výše
uvedeného informativního údaje lišit více než o +30 % nebo -10 %.

Někdy je součástí palce omezovač maximálních otáček motoru
pracující na odstředivém principu. Při překročení určitých
maximálních otáček spojuje elektrodu palce s kostrou vozidla
(hřídelí) rozdělovače. Je-li u kontrolovaného palce tento obvod
použit, ověřit zda není pružina příliš unavena a tím nedojde k
poklesu stanovených maximálních otáček motoru. Zkouší se nejlépe
při běžícím motoru podle skutečně dosahovaných maximálních
otáček.

Jestliže závěry z testování rozdělovače umožňují předpokládat
jeho správnou funkci, přikročí se ke kontrole vn kabelů mezi
rozdělovačem a svíčkami. Při ní je nejobvyklejším způsobem
změření ohmického odporu vodiče kabelu mezi jeho oběma
konci.
Měření se provádí multimetrem přepnutým jako ohmetr. Způsob
měření je zřejmý z obr. 6. Během měření, zejména u starších
kabelů tyto mírně kroutit a ohýbat. Naměřená hodnota bývá až do
30 kOhm na metr délky, závisí to na typu zkoušeného kabelu.


.

V koncovkách kabelu pro připojení na zapalovací svíčky bývají
vloženy odrušovací odpory. Jejich obvyklá hodnota je 5 kOhm s
tolerancí do +25 %.

Posledním článkem vn okruhu jsou zapalovací svíčky. Jejich
nejdůležitější a většinou i vyhovující zkouškou je prohlídka
vzhledu vymontovaných svíček. Vzhled svíček je odrazem mnoha
faktorů, vlivů, stavů, závad atd. Přirozeně nesmí být svíčky před
takovým ověřením očistěny. Ke vzhledu svíčky lze učinit řadu
důležitých závěrů, které jsou v dalším stručně shrnuty.

Pokud je svíčka v pořádku a její tepelná hodnota je správně
zvolena, pak při odpovídajícím seřízení zapalování a bohatosti
směsi zažehnutí nevynechává. Elektrody svíčky mají barvu od
šedobílé přes šedožlutou až po nahnědlou. Lehké nánosy na vnější
elektrodě jsou bezvýznamné.

Pokrytí obou elektrod a jejich okolí sametově černým povlakem
sazí ukazuje, že svíčka není dostatečně teplá a nedosahuje své
teploty samočistění. Tepelná hodnota svíčky je příliš nízká. Také
bohatost směsi bývá špatně seřízena, nebo vzduchový filtr je
silně znečistěn, což obé vede k příliš bohaté směsi. U motorů s
karburátorem může být příčinou váznoucí sytič, nebo tento bývá
příliš dlouho vytažen. K příčinám pocházejícím ze zapalování
náleží příliš pozdní předstih, nebo nedostatečný výkon zážehu.
Tím dochází k vynechání zapalování a obtížným studeným startům.

I podle dalších změn vzhledu zapalovacích svíček lze soudit na
případné možné závady zapalovací soustavy. Nejsou však většinou
jedinými možnými příčinami, takže je potřeba před konečným
závěrem provést doplňující ověřování. K této skupině patří hlavně
různá opotřebení elektrod svíčky.

Je to natavení vnitřní elektrody, která je pak houbovitě
pórovitá a často bývá narušen i izolátor. Vlivem velkého
předstihu dochází k teplotnímu přetížení svíčky, to však může být
způsobeno i poškozenými ventily, úsadami ve spalovacím prostoru,
nedostatečnou kvalitou benzinu, případně nízkou tepelnou hodnotou
svíčky. Také poškození rozdělovače patří k možným příčinám, které
způsobují výpadky zapalování a ztrátu výkonu motoru.

Zmíněné příčiny se mohou projevit i odtavením vnitřní elektrody a
narušením vnější. Může být i popraskaný izolátor. Také mohou vést
až k natavení obou elektrod, takže svíčka má květákovitý vzhled,
případně se vytvoří „pecka“ z jiného materiálu. Přitom může
docházet až k úplnému selhání motoru.

Úbytky elektrod mohou rovněž souviset s příčinami, které jsou v
soustavě zapalování.

Silný úbytek vnitřní elektrody způsobuje výpadky zapalování,
zejména při akceleraci, protože zapalovací napětí není pro
zvětšení mezielektrodové vzdálenosti dostačující. Rovněž
startování bývá obtížné. Je to nejčastěji způsobeno nedodržením
intervalu výměny svíček.

Silný úbytek vnější elektrody bývá způsoben nepříznivými poměry
proudění směsi ve spalovacím prostoru, může docházet k
detonačnímu hoření, tj. klepání motoru. Průvodní jevy ve funkci
motoru, které jsou důsledkem, jsou obdobné jako u vnitřní
elektrody.

Jiná znečistění svíček, např. olovem, zaolejováním nebo obalení
popílkem, většinou nesouvisí se zapalovací soustavou, ale
pocházejí od nevhodného složení paliva (olovnaté přísady), od
nadměrného množství oleje ve spalovacím prostoru nebo ve směsi u
dvoutaktních motorů, případně od legujících prvků, obzvláště z
oleje, které zanechávají popílek ve spalovacím prostoru.

Kontrola a seřízení předstihu

Jakmile jsou všechny případné závady odstraněny nebo žádné nebyly
v průběhu testování primárního a sekundárního okruhu zjištěny,
může se přikročit k ověření nastavení základního předstihu a
změření průběhu jeho regulace podle otáček a zatížení motoru.

Předstih patří, podobně jako úhel sepnutí, k základním veličinám,
které svým nastavením ovlivňují výkon motoru, jeho spotřebu a
úroveň emisí škodlivin. Z těchto důvodů je ověření základního
předstihu podle rozsvícení žárovky
připojené k
přerušovači méně vhodné. Spočívá v rozsvícení žárovky v okamžiku,
kdy se nacházejí značky na motorovém bloku (pevná) a na řemenici
klikové hřídele (pohyblivá) proti sobě. Současně musí palec
rozdělovače ukazovat na stavěcí značku 1. válce na mezikruží
tělesa. Tento způsob nezabezpečí nejoptimálnější nastavení
potřebné pro funkci motoru.

Mnohem vhodnější je kontrola pomocí stroboskopické pistole
synchronizované od vn kabelu svíčky 1. válce a napájené z
vozidlové baterie. Při otáčejícím se motoru, buď při startování
nebo při vlastním chodu, vydává pistole záblesky, kterými se
osvětluje stupnice předstihu, která je obvykle umístěna na bloku
motoru u řemenice. Na stupnici je číselně vyznačena nulová poloha
a další rysky znamenají vždy jeden stupeň předstihu. U některých
vozů není na motorovém bloku vyražena celá stupnice, ale pouze
nulová značka. Proti pevné stupnici na motorovém bloku je na
řemenici klikové hřídele vyražena „pohyblivá“ nulová značka
odpovídající horní úvrati 1. válce.

Uspořádání měření je zřejmé z
obrázku. Pistole je synchronizována
otáčkami motoru a k záblesku dojde při zážehu v 1. válci. Tím
dochází k zdánlivému zastavení pohyblivé značky na řemenici proti
některé značce na pevné stupnici. Většina stroboskopických
pistolí je vybavena ovládacím prvkem, kterým může být záblesk
časově posouván vzhledem k zážehu. Pistole mívá buď ručkovou
stupnici, nebo číselný displej, který slouží k odečtení úhlu
předstihu. Ovládací prvek pistole se nastaví tak, aby se
pohyblivá nulová značka ustálila proti nulové značce pevné
stupnice. Na stupnici nebo displeji pistole se pak odečte úhel
předstihu. Pistole umožňuje obvykle měřit současně i otáčky
motoru.


.

Nastavení základního předstihu se ověří nebo případně i seřídí s
využitím pistole tak, že se ovládacím prvkem nastaví údaj na
stupnici na požadovanou hodnotu základního předstihu a poté se
přejde na volnoběžný chod. V případě potřeby se seřídí i otáčky

na potřebnou hodnotu. Je-li základní předstih správně nastaven,
budou obě nulové značky přesně proti sobě. Případná odchylka se
vyrovná natočením rozdělovače. Po seřízení se poloha rozdělovače
mechanicky zajistí.

Upozornění: Měření a seřizování základního předstihu provádět
vždy až po nastavení nebo vyhovující kontrole úhlu sepnutí

přerušovače.

Po kontrole a případném seřízení základního předstihu se provede
ověření průběhu předstihových charakteristik. Nejprve se
kontroluje průběh otáčkové regulace. Podtlaková regulace bude
přitom vyřazena odpojením hadičky k sacímu potrubí.

Začít volnoběžnými otáčkami a jejich pomalým zvyšováním určit,
při kterých otáčkách začíná regulace působit a kdy je ukončena,
tj. s dalším růstem otáček se předstih nezvyšuje. Mezi těmito
hodnotami se odečte několik průběžných, aby bylo možno sestrojit
diagram a srovnat jeho průběh s údaji výrobce.

Při měření se postupuje obdobně jako při kontrole základního
předstihu. Ovládacím prvkem pistole se nulové značky sesouhlasí a
na stupnici nebo displeji pistole se odečte údaj úhlu předstihu a
jemu příslušející otáčky motoru. Neumožňuje-li pistole současné
měření otáček, je nutno použít externího otáčkoměru, např.
odpovídajícím způsobem přepnutý multimetr připojený k
přerušovači.

Podtlakový regulátor řídí předstih nezávisle na otáčkách motoru.
Protože je průběh regulace zpravidla na podtlaku lineárně
závislý, je nejdůležitější ověření počátku a konce regulační
charakteristiky.

K měření předstihu se použije stroboskopická pistole připojená
stejným způsobem jako v předešlých případech. Mimo ni je potřebné
podtlakové čerpadlo nebo jiný přístroj umožňující měnit podtlak v
obou případech s přesným podtlakoměrem. Přístroj obvykle tvoří
soupravu dodávanou s řadou doplňků pro napojení na podtlakovou
komoru rozdělovače, případně i na sací potrubí

Nejjednodušším ověřením je pouhá kontrola funkce. Provádí se při
otáčkách motoru kolem 2000 za min. Přitom je ve funkci i
podtlaková regulace, takže komora regulátoru musí být připojena k
vývodu se sacího potrubí. Po zjištění hodnoty předstihu
stroboskopickou pistolí se podtlaková komora rozdělovače odpojí
od sacího potrubí a provede se druhé měření předstihu. První
měření udává celkový předstih ovlivněný oběma regulacemi, zatímco
druhé pouze hodnotu předstihu od otáčkové regulace. Jestliže je
druhá naměřená hodnota menší než první, podtlaková regulace
funguje.

Mnohdy takové jednoduché ověření postačuje. Jestliže ovšem není
možno jinak vysvětlit příčiny příliš vysoké spotřeby, či
nedostatečného výkonu motoru, je potřeba provést přesné proměření
podtlakové regulace a srovnat naměřený průběh s údaji vyrobce.

Nastavení podtlakové regulace probíhá pouze v rozmezí otáčkového
rozsahu, kdy je ve funkci odstředivý regulátor. Proto se naměří
společná hodnota předstihu a od ní se odečte úhel předstihu
nastavovaný otáčkovou regulací. Mezi vývod podtlaku ze sacího
potrubí a podtlakovou komoru rozdělovače se
zapojí
trojcestný přepínací ventil, kterým
lze přepínat měřící okruh, tj. regulační ventil a měřiče podtlaku
k vývodu ze sacího potrubí i k podtlakové komoře rozdělovače
současně (poloha A.B), nebo jen k podtlakové komoře (poloha A),
či jen k vývodu ze sacího potrubí (poloha B). Nejdříve se
regulační ventil, kterým se přivádí do měřícího okruhu vnější
vzduch, zcela uzavře aby byl podtlak maximální. Třícestný ventil
se přepne do polohy A.B a otáčky motoru se zvyšují až se dosáhne
maximálního podtlaku. Změří se otáčky a otevíráním regulačního
ventilu se nastaví nulový podtlak. Jestli se otáčky motoru přitom
změní, opravit je na výchozí hodnotu. Za těchto podmínek naměřený
předstih je pouze od odstředivého (otáčkového) regulátoru. Potom
uzavíráním regulačního ventilu zvyšovat podtlak a zaznamenat jeho
hodnotu, při které se předstih nastavený pouze otáčkovou
regulací, začne měnit, takže se začíná uplatňovat regulace
podtlaková. Pokračovat se zvyšováním podtlaku, až se předstih
přestane měnit. Vrátit se zpět na hodnotu, kdy opět nastává změna
předstihu a obě hodnoty, tj. podtlak i předstih, zaznamenat.
Během celého postupu musí zůstat zachovány výchozí otáčky motoru,
aby se úhel předstihu odstředivého regulátoru nezměnil.


.

Odečítáním úhlu předstihu odstředivého regulátoru od celkového
úhlu na začátku a konci působení podtlakové regulace se vypočtou
její úhly předstihu. Protože je průběh podtlakové regulace
lineární, postačí měřit jen její začátek a konec a porovnat s
údaji výrobce.

Jestliže průběh podtlakové regulace neodpovídá předpisu výrobce,
je třeba zjistit zdroj závady. Ve stejném uspořádání, jaké je
naznačeno, se provede zkouška ve třech
krocích:

 

  1. Měřící okruh se připojí pouze k vývodu se sacího potrubí.
    Otáčky motoru se nastaví na 2000 / min a změří se podtlak.
  2. Při stejných otáčkách motoru se měřící okruh připojí k
    vývodu sacího potrubí a přes hadičku z vozidla k podtlakové
    komoře rozdělovače. (Poloha A.B.) Znovu se změří hodnota
    podtlaku.
  3. Při běžícím motoru se třícestný ventil přepne pouze k
    podtlakové komoře rozdělovače připojené k měřícímu okruhu
    hadičkou. Motor se vypne a asi po 2 minutách změřit podtlak.

Při měřeních musí být regulační ventil uzavřen, aby vnější
nastavení podtlaku nezkreslilo výsledky.

Jestliže je při prvním kroku naměřen podtlak mezi 150 až 400
mbar (15 až 40 kPa),


Značně závislé na typu vozidla, srovnat s údaji výrobce.

je připojení na sací potrubí v pořádku. Taktéž lze soudit, že

nedochází k netěsnosti ventilů motoru. Jestliže se naměří stejná
hodnota podtlaku i při druhém kroku, je v pořádku i hadička
přívodu k rozdělovači. Jestiže v posledním kroku neklesne podtlak
po 2 min více než o 10 %, je v pořádku i podtlaková komora,
případně její membrána. V případě nevyhovujících výsledků je
třeba postižené díly při ucpání vyčistit, případně při netěsnosti
vyměnit.

Uspořádání měřícího
okruhu je možno realizovat buď
z jednotlivých dílů, nebo použít speciálního testeru
podtlaku/tlaku, např. typu ETT 007.01 fy Bosch. Používá dva
měřiče podtlaku s rozdílnou citlivostí, prakticky o jeden řád,
aby se dosáhlo v celém rozsahu potřebné přesnosti měření.

Ohodnoťte článek


banner pro vstup do katalogu MJauto
Sdílejte: