Vyuľití vnitřní diagnostiky

RNDr. Bohumil Ferenc, září 2000

  • 1. stupeň s pomalým přenosem
  • 1. stupeň s rychlým přenosem
  • Vnitřní diagnostika 2. stupně
  • Vymazání závad z paměti
  • Vnitřní diagnostika jiných soustav
  • Obrazy

   Postup při odstraňování závad u elektronicky řízených soustav, jejichľ řídící jednotka je vybavena obvody vlastní (vnitřní) diagnostiky, má svůj specifický přístup.

   Vychází se ze skutečnosti, ľe projevem závady je rozsvícení signální kontrolky na palubní desce, případně její blikání bez iniciace čtení v paměti závad. Z toho je moľno soudit, ľe vozidlová baterie dodává alespoň řídící jednotce napětí dostatečné k její činnosti.

   Daląí odliąností vnitřní diagnostiky od obou daląích uľívaných metod, tj. vnějąí a funkční diagnostiky, spočívá v definici stavu povaľovaného za závadu ve funkci sledované soustavy. Obvody vnitřní diagnostiky porovnávají hodnoty vstupních signálů přicházejících ze snímačů a hodnoty výstupních signálů, odcházejících z řídící jednotky k aktuátorům, zda se nacházejí v rozmezích naprogramovaných v paměti těchto obvodů. Vybočí-li signál z tohoto rozmezí, nebo jestliľe jeho hodnota přílią kolísá, případně signál po určitou dobu zcela chybí, je to bráno za příznak závady. Ta je pak uloľena pod přísluąným kódem v paměti závad vnitřní diagnostiky soustavy. Jde-li o závadu trvalou, rozsvítí se signálka závad a soustava přejde do nouzového reľimu. Jde-li o závadu přechodnou, trvající krátkodobě a za určitých podmínek, je jen zaznamenána do paměti závad, ale nezpůsobí ani trvalý svit (případně blikání) signálky závad, ani přechod do nouzovéhe reľimu soustavy.

   Vnitřní diagnostika soustavy větąinou rozliąí, zda jde o přechodnou závadu a tu pak oddělí od závad trvalých, pokud ovąem se v soustavě vyskytují. Rozliąení druhu závad je prováděno různým způsobem. Nejprostąím z nich je to, ľe závada je zaznamenána v paměti závad, ale signálka závad nesvítí. Proto není vhodné vynechat ověření obsahu paměti závad jen proto, ľe přísluąná signálka není rozsvícena, tj. trvalá závada se nevyskytuje.

   Jiný pouľívaný způsob spočívá v seřazení zjiątěných závad. Jejich kódy (pokud jsou vyjádřeny číselně) jsou seřazeny od nejniľąího čísla k nejvyąąímu, nejprve jsou zařazeny závady trvalé, po nich následuje oddělovací kód a za ním jsou pak seřazeny závady přechodné, řazené obdobně.

   Soustavy s rychlým přenosem dat o závadách, tedy ty, u kterých se ke čtení v paměti závad pouľívá vhodné čtečky, mají rozliąení mezi trvalými a přechodnými závadami provedeno např. tak, ľe kód přechodné závady na displeji čtečky "bliká". Jiný způsob spočívá v odliąení změnou prvního čísla ve vícemístném číselném kódu. Např. fa Saab pouľívá u některých modelů vozů vybavených systémem Jetronic LH 2.4.2 fy Bosch pro signál ze snímače ąkrtící klapky, při trvalé závadě kódu 45771, kdy současně rozsvěcuje signálka závad a při přechodné závadě kódu 25771, při kterém se signálka nerozsvěcuje.

   U soustav se 2. stupněm diagnostiky, tj EOBD (ISO 9141), nebo OBD II, je rozliąení řeąeno tak, ľe čtení v paměti závad se provádí v oddělených videch, zvláątě pro závady trvalé a zvláą» pro přechodné, jak bylo popsáno v 1. části.

   Při opravě se nejdříve odstraní závady trvalé a pak se hledají moľné příčiny závad přechodných.

   Oprava se má začít závadou s nejniľąím číselným kódem. V řadě případů můľe být např. vadný snímač příčinou více kódů závad.

   Protoľe při přechodné závadě kontrolka na přístrojové desce nesvítí, má po odstranění trvalých závad a jejich vymazání z paměti zhasnout. Potom lze usnadnit vyhledání příčin přechodných závad zjiątěných dříve z paměti tak, ľe se pohybuje, kroutí a ohýbá kabeláľí a konektory přívodů k místu předpokládané závady. Případně lze poklepávat na podezřelé díly, nebo je ofukovat horkým vzduchem, aby se ohřály. Při těchto činnostech se sleduje, zda se nerozsvěcuje signálka závad. Provádí se to při zapnutém zapalování, případně při nastartovaném motoru (je závislé na typu vozidla), ale bez inicializace čtení závad. U soustav s vnitřní diagnostikou 2. stupně nebo rychlým přenosem kódu je vhodné přepnout čtečku na měření signálu v ověřovaném obvodu. Pokud je sledovaná soustava (a čtečka) přizpůsobena pro kontrolu funkce aktuátorů, ověřit, zda při uvedených krocích nedochází ke změnám v jejich činnosti.

   Po ukončení iniciovat znovu čtení v paměti závad a ověřit, zda nebyl při výąe uvedených manipulacích zaznamenán výskyt jiného druhu závady.

   Po odstranění příčin zjiątěných trvalých závad provést vymazání paměti a ověřit, zda sledovaná soustava přeąla z nouzového reľinu do normálního. Před vymazáním zaznamenat případné přechodné závady.

   Vnitřní diagnostika zachytí pouze závady trvající určitou minimální dobu. Velmi krátké přechodné závady, které se ale mohou projevit např. na chodu motoru, zpravidla neregistruje. Jejich výskyt se musí určit jinými způsoby, nejsnáze osciloskopem. Mezi takové závady patří poąkození kabeláľe vedoucí ke zhorąení elektromagnetické slučitelnosti soustav vozidla. Jsou to přeruąení stínění vodičů slabých signálů, ąpatně provedené nebo zruąené zemnící body soustav, vadné součásti potlačující vf ruąení vznikající v obvodech apod. Při nich se vlivem různých vazeb mezi obvody přenáąejí neľádoucí ruąivé signály od jiných obvodů, nebo řídících jednotek a naruąují jejich funkci. Vzhledem k charakteru takových signálů (jsou větąinou náhodné, krátkodobé nebo s vysokým kmitočtem), nejsou vnitřní diagnostikou zaznamenány jako projev odchylky od správné funkce soustavy v důsledku změn porovnávaného napětí signálu s referenčním.

   Předpoklady k vyuľití vnitřní diagnostiky soustavy pro stanovení postupu při vyhledávání příčiny a místa závady v dané soustavě jsou buď rozsvícení či blikání signálky závad na přístrojové desce, nebo nepravidelná činnost agregátu řízeného elektronickou soustavou, bez toho aby se zmíněná signálka rozsvěcovala. Pokud řízený agregát nepracuje a signálka závad se nerozsvítí, není k řídící jednotce přiváděno předepsané napájecí napětí. Nejprve tedy musí být zjiątěna příčina tohoto stavu a závada, která jej způsobila, odstraněna.

   V obou prvních výąe uvedených případech je prvním krokem inicializace čtení v paměti závad sledované soustavy. Způsob jejího provedení je závislý na konstrukci vnitřní diagnostiky soustavy a na testovacím zařízení, které je k tomuto účelu k dispozici.

   Z popisu v části 1. (zveřejněno v letoąním čísle 5) vyplývají následující moľné případy provedení vnitřní diagnostiky.

1. stupeň s pomalým přenosem

   informací o závadách z jejich paměti formou tzv. blikacího kódu (označovaný téľ OBD I).

   V takových případech jsou diagnostické zásuvky u různých typů vozidel zpravidla rozdílné a umístěné v různých částech vozidla, mnohdy v motorovém prostoru, ale i v blízkosti řídící jednotky, nebo přímo na ní. Inicializace čtení v paměti závad se provádí spojením vývodu diagnostického vedení vnitřní diagnostiky s kostrou vozidla (viz popis v části 1). Větąinou následuje zapnutí zapalování, bez nastartování motoru, někdy doplněné o daląí činnosti. Jsou vąak i případy, ľe inicializace čtení proběhne při nastartování motoru, nebo alespoň při jeho protočení spouątěčem.

   Řada příkladů, jak dosáhnout inicializace čtení jednoduchými způsoby, bez pouľití diagnostického testeru, je uvedena ve zmiňované 1. části, včetně způsobů indikace výstupu z paměti závad a to buď blikáním signálky závad na přístrojové desce, nebo signálky jiné, připojené ke "čtecímu" vedení, přičemľ signálka na přístrojové desce svítí nepřetrľitě jde-li o závady trvalé, nebo nesvítí vůbec jsou-li závady uloľené v paměti přechodné. Kromě uvedených příkladů indikace kódů závad blikáním signálky, jsou i případy pouľití nepřetrľitého svitu více signálek, obvykle umístěných v řídící jednotce. Ty pak svým svitem vyjadřují jiný kód neľ desítkový, např. vozy Honda pouľívají u některých modelů čtyř LED diod, které představují tzv. BCD kód (také označovaný 8-4-2-1), u kterého se výsledný kód zjistí součtem čísel připadajících na rozsvícené LED diody. Ty se rozsvítí buď samy, nebo spolu se signálkou na přístrojové desce ihned po zapnutí zapalování, bez jakékoliv daląí inicializace.

   Kromě odečítání kódu na čtecím vedení vnitřní diagnostiky můľe být k tomuto účelu pouľito ručkového voltmetru, přepnutého na rozsah podle napětí baterie vozidla a zapojeného svorkou "-" ke čtecímu vedení a svorkou "+" ke stejně označenému vývodu baterie. Kód závady se pak odečte podle výchylek ručky voltmetru. Daląí moľností je pouľití osciloskopu připojeného ke čtecímu vedení a kostře vozidla (elektrické zemi). Na displeji se pak zobrazí celý kód současně.

   Testery pouľívané značkovými servisy jsou dvojího druhu. Buď pouľívají světelných signálek, které "odblikávají" kódy závad, nebo jsou vybaveny číslicovým displejem, který kódy zobrazuje přímo v číselné formě. K jejich přísluąenství patří kabeláľ pro připojení k diagnostické zásuvce vozidla. V mnoha případech je na diagnostické zásuvce vyvedeno i napětí pro napájení testeru. Pokud tomu tak není, je tester vybaven kabeláľí pro připojení k vozidlové baterii, nebo např. k zásuvce zapalovače. Kabeláľ je podle toho zakončena krokosvorkami s barevným rozliąením polarity napětí (+ červená, - černá), nebo odpovídající zástrčkou. Testery obsahují také přepínače a vypínače nezbytné k inicializaci čtení v paměti závad ověřované soustavy nebo k ovládání kroků testování činnosti aktuátorů. U vozidel vybavených více soustavami, které ale mají společnou diagnostickou zásuvku, bývají přepínače pro volbu ľádané soustavy. Jiné přepínače se pouľívají pro volbu vidu diagnostikování, např. čtení v paměti závad, nebo kontrola činnosti aktuátorů, případně funkce okruhu lambda sondy aj. Inicializace jednotlivých kroků se provádí větąinou zapnutím nebo stiskem přísluąného vypínače testeru, čímľ se uskutečňuje spojení inicializačního diagnostického vedení s kostrou.

1. stupeň s rychlým přenosem

   informace o závadách nepouľívá k indikaci kódu závad "blikání" signálek, protoľe tyto nestačí reagovat na průběh změn signálu. Proto je nezbytné pouľít testovacího přístroje, často nazývaného "čtečkou". V tomto přístroji se kódovaný signál převádí buď na číslicovou formu, nebo jak je u řady výrobců obvyklé, na textovou. Jsou to zejména italątí výrobci (Alfa, Fiat, Lancia) nebo fa Rover. Dosti častým je spojení obou, tj. na displeji čtečky se zobrazí jak číselný kód závady, tak její slovní popis. Signálka závad na přístrojové desce pak slouľí pouze k indikaci jejich přítomnosti v soustavě, ke které náleľí.

   Větąina soustav vybavených rychlým přenosem informace o závadách, které vąak nesplňují v plném rozsahu ustanovení předpisu pro 2. stupeň diagnostiky, pouľívá nejrůznějąích způsobů inicializace čtení v paměti závad. K nejjednoduąąím patří přivádění signálů na čtecí vedení ihned pro zapnutí zapalování. Jestliľe tedy svítí signálka závad, postačí připojit čtečku k diagnostické zásuvce a na displeji čtečky se začnou zobrazovat informace. Ovąem za předpokladu, ľe čtečka je schopna kódovanou informaci zpracovat a vyjádřit v textové zprávě na displeji. Jede buď o čtečku (nebo větąí diagnostický přístroj) pouľívanou ve značkových servisech, nebo o tzv. univerzální čtečku s programovým vybavením k uvedenému účelu.

   Nejčastějąím případem je ale inicializace čtení v paměti závad po navázání komunikace mezi řídící jednotkou testované soustavy a ovládáním čtečky. Tato nutnost vyplývá z několika skutečností. Předevąím proto, ľe elektronické soustavy vozidel jsou neustále zdokonalovány a vybavovány daląími díly, které jejich vlastnosti a parametry zlepąují. Tím dochází ke změnám nebo roząíření kódů vzniklých závad. Dochází i ke zpřesňování a úpravám hodnot elektrických veličin, pouľívaných pro srovnávání s referenčními hodnotami jako kriteria, zda je obvod funkční, nebo zda v něm doąlo k závadě. Daląí skutečností je to, ľe mnozí výrobci vozidel pouľívají na témľe typu automobilu soustavy různých výrobců přísluąenství. I kdyľ je diagnostická zásuvka shodná, nebo velmi podobní, dochází zpravidla k rozdílům jak v programu řídící jednotky soustavy, tak v parametrech snímačů a aktuátorů. Tento stav je stále častějąí, protoľe stejný typ vozidla vyrobený v témľe časovém období, má řadu variant liąících se vybavením a tedy i s rozdíly v elektronických soustavách.

   Bylo by moľno uvést i daląí okolnosti, to ale není pro danou tématiku podstatné.

   Podle programového vybavení testované soustavy musí být v čtečce pouľito odpovídajícího programu pro průběh testování. To se řeąí větąinou výměnnými disketami nebo kazetami, případně kartami, s programy pro testování více typů vozidel, buď jedné značky nebo i více značek. To platí nejen pro tzv. univerzální čtečky vyráběné výrobci diagnostických zařízení pro ąirąí pouľití a také v různých cenových skupinách, tedy i s různými moľnostmi a hloubkou testování.

   Testovací čtečka se připojuje k diagnostické zásuvce vozidla. To je zásadní rozdíl proti "blikacímu" kódu, kde nemuselo být čtečky pouľito vůbec, protoľe iniciace čtení v paměti závad se provedla jednoduchým vnějąím zákrokem a kód závad se dal odečíst z "blikání" signálek, nebo připojením jediného vodiče mezi čtečku a výstup čtecího vedení na diagnostické zásuvce.

   Protoľe jde o první stupeň diagnostiky bez jakékoliv unifikace, je i provedení diagnostických zásuvek u jednotlivých výrobců vozidel, mnohdy i u různých typů téľe značky, značně rozdílné. Výrobci univerzálních čteček situaci řeąí tak, ľe k přístroji dodávají na zvláątní objednávku nejen doplňkouvou disketu nebo kazetu s programem pro ten který typ vozidla, ale i kabeláľ s koncovkou pro připojení k jeho diagnostické zásuvce. Druhý konec této kabeláľe je opatřen zástrčkovým konektorem pro připojení na testovací čtečce a to typu, který je u ní pouľit. V mnoha případech je pouľíváno místo koncovky pro připojení k diagnostické zásuvce vozidla vodičů opatřených banánky, které jsou různobarevné. V dokumentaci čtečky pak je tabulka s údaji, jaká barva má být u banánku pro připojení k určitému vývodu diagnostické zásuvky vozidla.

   Aby mohlo být univerzálních čteček pouľito i pro vozidla s "blikacím" kódem, která nemají vývod čtecího vedení, bývá u některých výrobků doplňující vybavení optickou čtečkou, která se upevní na signální kontrolku závad na palubní desce a přemění její záblesky na napě»ový signál, a ten pak čtečka převádí na informaci zobrazovanou na jejím displeji. V takovém případě je doplňkem výbavy nejen program, který tento převod realizuje, ale i adaptér k diagnostické zásuvce vozidla (je-li potřebný), pro inicializaci čtení v paměti závad, případně i k inicializaci testování aktuátorů, jak bude dále popsáno.

   Pokud je ale soustava s blikacím kódem vybavena výstupem kódového signálu, a» na samostatné jednosměrné čtecí vedení, nebo na obousměrné, tj. společné čtecí a inicializační vedení, nepouľívá se optické čtečky, ale adaptéru, který kromě inicializace čtení v paměti závad zabezpečuje i připojení kódového signálu ke vstupu čtečky. Jsou vąak i případy, kdy kód je indikován jak blikáním signálky závad, tak signálem vyvedeným na "čtecí" vývod diagnostické zásuvky. Pokud je čtečka vybavena pro obě moľnosti přívodu kódového signálu, musí být připojena pouze jedním z nich a pro něj přepnuta.

   Před inicializací čtení v paměti závad se čtečka připojí k napájecímu napětí, jehoľ hodnota bývá v rozmezí 9 aľ 16 V. Větąinou je zdrojem tohoto napětí vozidlová baterie, ke které se čtečka připojí buď přes diagnostickou zásuvku, pokud je na ni napětí vyvedeno a je k dispozici protikus na kabeláľním přípoji čtečky. Nebo se čtečka připojí ke svorkám baterie přes kabely zakončené krokosvorkami s barevným značením polarity. Také se pouľívá napájecího kabelu se zástrčkou do zásuvky vozidla pro připojení zapalovače cigaret, obvykle umístěné na palubní desce v blízkosti popelníku. Některé typy čteček jsou vybaveny vlastní napájecí baterií současně i se signalizací jejího stavu, nebo přílią nízkého napětí s potřebou výměny nebo dobití, aby čtečka mohla správně komunikovat a zobrazovat informace. Napájení z vnitřní baterie čtečky se zapíná jejím vypínačem. U napájení z vozidlové baterie obvykle vypínač není nainstalován a napájecí napětí je přivedeno ihned po připojení napájecího kabelu k vozidlové baterii některým z výąe popsaných způsobů.

   Pouľívá-li čtečka výměnné diskety nebo kazety, případně karty, je třeba vloľit odpovídající typ (případně i dva, jak je tomu u některých výrobků), dříve neľ se zapne napájení testovaného přístroje. Některé testery lze zapnout i bez tohoto kroku, protoľe ale není jejich pouľití pro vnitřní diagnostiku bez toho moľné, upozorní textem na svém displeji na potřebu vloľení přísluąného media. V některých případech je nezbytné provádět manipulaci s tímto mediem, tedy i výměnu typu, při odpojení testeru od napájecího napětí. Na tuto nezbytnost je vľdy upozorněno v návodu k obsluze testovacího zařízení.

   Po připojení napájení se má rozsvítit displej testovací čtečky a na něm se objevit informativní text s pokyny pro daląí krok. Pokud k tomu nedojde, ověřit zda je v místě připojení napájecí napětí dostatečně velké, zda neodąlo k přepólování nebo přepálení pojistky v okruhu, k přelomení kabelů apod.

   U soustav jejichľ vnitřní (vlastní) diagnostika pouľívá rychlého kódu, musí čtečka navázat komunikaci s řídící jednotkou soustavy. Po zapnutí klíčku zapalování je proto jednou z prvních nabídek (menu) zobrazených na displeji u univerzálních čteček volba výrobce vozidla, u čtečky značkových servisů adresy řídících jednotek elektronických soustav nainstalovaných na testovaném automobilu. K navázání zmíněné komunikace bývá někdy třeba i více kroků, např. u univerzálních čteček po zadání výrobce vozidla musí následovat volba přísluąné soustavy, pokud je ve vozidle více elektronicky řízených soustav apod.

   Navázání komunikace bývá potvrzeno zobrazením identifikačních údajů pouľité jednotky na displeji čtečky a poté nabídkou (menu) činnosti, které mohou být během testování zvolené soustavy prováděny. Jejich počet, označení a moľnosti se různí podle programového vybavení čtečky, nebo i vnitřní diagnostiky soustavy. Stejně tak jsou větąinou rozdílné i názvy jednotlivých poloľek nabídky. V kaľdém případě ale obsahuje nabídka poloľku čtení v paměti závad vnitřní diagnostiky, a to u vąech soustav, jak s rychlým tak i s pomalým "blikacím" kódem (pokud je čtečka i pro jeho zpracování přizpůsobena). Dále testování aktuátorů soustavy a u soustav s rychlým kódem pak i čtení provozních údajů podle hodnot signálů z jejich snímačů. Mimo to je společná poloľka obou typů nabídka mazání záznamů závad z jejich paměti.

   Pokud byla navázána komunikace mezi čtečkou a řídící jednotkou, je moľno přistoupit k inicializaci čtení v její paměti závad. To se provede volbou přísluąné poloľky v nabídce zobrazené na displeji čtečky. Volba se provádí buď pomocí kurzoru ovládaného tlačítky se ąipkami udávajícími směr jeho pohybu, nebo stisknutím tlačítka s číslem, které je zobrazeno u této poloľky. Kurzor se po displeji čtečky posouvá ve svislém směru, u čteček některých výrobců (např. Sun) ručně, točítkem. Po nastavení "čtení v paměti závad" se volba potvrzuje tlačítkem pro zavádění (bývá různě označováno, např. "Enter", "Q" apod.). Inicializace čtení v paměti závad se provádí zpravidla podle instrukcí zobrazovaných na displeji čtečky. Tyto instrukce jsou určovány jejím řídícím programem. Ten přihlíľí předevąím k programu vlastní diagnostiky testované soustavy. Takový program je sestaven výrobcem vozidla, případně podle jeho poľadavků výrobcem soustavy. U diagnostik 1. stupně, a» s pomalým "blikacím" kódem, nebo s rychlým, jsou značné rozdíly jak v provedení regulace soustav a sestavy jejich snímačů a aktuátorů, tak i ve způsobu kódování jejich závad. Důsledkem toho pak jsou různá omezení, zejména v počtech typů soustav, které lze testovat.

   Pokud je ve výměnném pamě»ovém mediu čtečky zmíněný program obsaľen, dojde ke komunikaci mezi čtečkou a řídící jednotkou testované soustavy. Ta je pak na displeji čtečky označena, obvykle svým typem. Čtečka potom zobrazuje jednotlivé nabídky (menu), které jsou sestaveny v programu diagnostiky tak, aby bylo moľno co nejrychleji zjistit místo a příčinu signalizované závady, nebo i více závad, pokud se v soustavě vyskytují. Celý proces začíná údajem o počtu závad, které jsou vnitřní diagnostikou soustavy rozpoznány a uloľeny v její paměti závad. Podle typu závady jsou v daląích krocích testovacího programu uváděny zásahy, které je třeba provést buď na čtečce (např. přejít k daląí závadě, nebo otestovat určitý aktuátor, či ověřit výstupní signál snímače apod.). To větąinou formou otázky, na kterou se odpovídá systému "ano - ne".

   Nebo jsou uváděny činnosti pro nastavení provozních podmínek vozidla, případně jeho agregátů (např. nastavení otáček motoru, zapnutí různých ovládačů aj.). Tento způsob "čtení" v paměti závad je v podstatě zpracováním jejího obsahu. Toto zpracování je prováděno těmito cestami:

  • Porovnáním poľadovaných a skutečných hodnot vstupních a výstupních signálů řídící jednotky testované soustavy při chodu motoru.
  • Ověřením funkce vybraných aktuátorů při zapnutém zapalování, ale s nepracujícím motorem.
  • U některých testerů bývají zařazovány i instrukce směřující k ověření, kde se v ní nacházejí příčiny závad. Takto vybavené čtečky registrují závady tohoto druhu podle jejich vícekrát opakovaného výskytu a opětného zmizení, takľe se při testování obvykle neprojevují.

   Pro usnadnění a urychlení procesu vyhledání místa a příčiny závad jsou čtečky pro případy identifikované řídící jednotky testované soustavy vybaveny nápovědou, jak postupovat v konkrétních případech vyhledání takových míst. Tyto pokyny jsou buď zobrazovány přímo na displeji čtečky při vyvolání funkce nápovědy (tj. HELP), nebo mnohdy uvedeny v příručce, tj. v návodu k její obsluze. Zobrazování pokynů na displeji čtečky vyľaduje roząířit kapacitu její paměti, coľ vede nutně ke zvýąení ceny takového testovacího zařízení. Druhou, podstatně větąí potíľí je jazyk, kterým jsou pokyny vypisovány. Nejčastěji je pouľíváno angličtiny, ale u řady výrobků je to jazyk země jejího původu, protoľe programové vybavení pro tuto nápovědu vychází obvykle z postupů pouľívaných při testování souprav na vozidlech tam vyrobených, buď přímo v průběhu jejich výroby, nebo při servisních činnostech ve značkových opravnách. Toto je spolu s různorodostí provedení diagnostických zásuvek na vozidle příčinou, ľe i "univerzální" čtečky jsou zaměřeny předevąím na vozidla jedné značky, nebo více značek výrobců z jedné země. Protoľe mnohá vozidla jsou exportována i do jiných zemí, bývají univerzální čtečky vybavovány i programy pro testování vozidel nebo soustav jiných výrobců, mnohdy v omezeném rozsahu. Je nutno dodat, ľe čím více vozidel a soustav má čtečka "umět", tím je draľąí, nebo má tím více omezení v programovém i technickém vybavení, aby její cena byla přijatelná.

   Mnohé testovací čtečky jsou vybaveny i moľností provádět čtení v paměti závad ověřované soustavy v případě, ľe v pamě»ovém mediu čtečky není vloľen program pro testování jednotky pouľité ve vozidle. V takových případech nemůľe být navázána komunikace mezi čtečkou a testovanou řídící jednotkou. Pak lze větąinou provést pouze ručně ovládané čtení závad uloľených v jejich paměti u řídící jednotky. Ale i v těchto případech musí být čtečka vybavena programem, který jednak zprostředkuje inicializaci čtení v paměti závad ve vnitřní diagnostice soustavy a jednak převede kódovaný signál uloľených závad na formu potřebnou k zobrazení na displeji čtečky. Kromě toho jsou v takovém programu uloľeny informace pro obsluhujícího, jaké kroky má provádět během testování. Nedodrľení těchto pokynů můľe vést k nesprávné funkci diagnostiky. V takovém případě je potřeba vypnout zapalování a tester nastavit na počátek poľadované funkce a znovu začít s diagnostikou.

Upozornění: Před zahájením diagnostiky musí být motor v klidu a zapalování vypnuto.

   Obdobná situace je i v případech, kdy je univerzální (ale i značková) čtečka uzpůsobena pro testování jak s rychlým přenosem dat, tak s pomalým, tj. s "blikacími" kódy. Jak zahájení inicializace čtení, tak převod kódů na formu potřebnou pro zobrazení na displeji, vyľadují větąinou jiný program v čtečce. Zobrazení kódů závad je zpravidla v číslicové formě, někdy i doplňeno textem popisujícím závadu, takľe nemusí být vyhledána v seznamu kódu v návodu k obsluze čtečky.

   I kdyľ vnitřní diagnostika s blikacím kódem má proti rychlému přenosu řadu omezení, větąinou umoľňuje provádět alespoň jednoduché testování aktuátorů. Protoľe neexistuje komunikace mezi čtečkou a řídící jednotkou testované soustavy, musí být přechod od čtení v paměti závad k testování aktuátorů proveden vnějąím zákrokem, např. seąlápnutím plynového pedálu do koncové polohy, nebo zapnutím přísluąně označeného spínače nebo přepínače na čtečce apod. U některých soustav je ale přechod od čtení k testování aktuátorů automatický, jakmile proběhl cyklus čtení, jehoľ ukončení bývá obvykle signalizováno rovněľ přísluąným kódem, který se zobrazí na displeji čtečky.

   Programy testování bez navázání komunikace mezi řídící jednotkou soustavy a čtečkou převáľně neobsahují ověřovnání výstupních signálů snímačů a řídící jednotky. Je to dáno tím, ľe se tyo parametry mnohdy značně liąí a to nejen u vozidel různých výrobců, ale i u různých typů téhoľ výrobce. Nebo proto, ľe vnitřní diagnostika soustavy s touto funkcí nepočítá.

   Výjimkou, pouľitou u některých výrobků je výstupní napětí lambda sondy, podle jehoľ změn se posuzuje, zda je okruh regulace sloľení směsi ve funkci či nikoliv, případně zda je nastavována bohatá nebo chudá směs. To je převáděno na vhodnou informaci na displeji čtečky, nebo na blikání signálky. Takový test probíhá výhradně za chodu motoru, po jeho dostatečném zahřátí.

Vnitřní diagnostika 2. stupně

   pro spalovací motory, tj. OBD II nebo EOBD (také nazývaná ISO 9141-2) vyuľívá rovněľ rychlého přenosu kódu závad. Jak bylo popsáno v 1. části (červnové číslo tr.), jsou poľadavky normy pro tento stupeň diagnostiky podstatně ąirąí. Mimo signalizaci vzniku závady kontrolkou na přístrojové desce vozidla a uloľení jeich kódů do své paměti závad s moľností následné inicializace čtení, musí být v paměti diagnostiky uloľeny provozní podmínky, případně podmínky okolního prostředí u kódů závad, které jsou závaľné pro obsah emisí. Tento záznam je proveden v okamľiku vzniku první takové závady a můľe být přepsán, jestliľe v daląím provozu doąlo ke vzniku jeątě závaľnějąí závady, jejíľ kód je také uloľen v paměti závad.

   Je zřejmé, ľe naprosto nezbytnou podmínkou této vnitřní diagnostiky je navázání komunikace mezi řídící jednotkou testované soustavy a čtečkou. Pro tento stupeň diagnostiky bude sledovanou soustavou soustava řízení chodu motoru, a» záľehového či vznětového. Jako závada je signalizováno nejen zjiątění, ľe je vadný některý z dílů řízení chodu motoru nebo převodovky, pokud je elektronicky řízena, ale i vznik okolností při nichľ dochází k překročení emisních limitů více neľ o 50 % nad stanovenou mez.

   Proto také testovaná soustava musí umoľnit předání ke čtečce vąech vstupních a výstupních signálů své řídící jednotky, a» pocházejí ze snímačů, či jsou výsledkem výpočtů provedených v řídící jednotce na základě oněch vstupů.

   Pro tento stupeň diagnostiky byly vypracovány přísluąné komunikační protokoly, coľ jsou soubory pravidel nebo norem určených k umoľnění vzájemného propojení počítačů (řídící jednotky a čtečky) a k výměně informací mezi nimi, přičemľ má být minimální počet chyb. V normách jsou specifikovány i konektory (zásuvky) pro propojejí čtečky a soustavy, dále na obsah a rozsah přenáąených dat a konečně i na funkce diagnostických zkuąebních zařízení, tj. čteček.

   Pro evropskou normu EOBD a americkou OBD II je větąina poľadavků totoľná. Obě pouľívají téhoľ typu diagnostické zásuvky (konektor CARB), která je na rozdíl od diagnostiky 1. stupně umístěna tak, aby byla dosaľitelná ze sedadla řidiče. Přednostně bývá umís»ována mezi sloupek řízení a střední linii vozidla do přístrojové desky.

   Rozdíl mezi protokoly ISO 9141-2 (EOBD) a J 1850 (OBD II) je předevąím ve způsobu komunikace. Evropątí výrobci vozidel a větąina asijských pouľívají ISO 9141 s typem signálu NRZ, u kterého mezi logickou "jedničkou" a "nulou" není signál úrovně low (dolní). (Logická úroveň "0" a "1" zajią»ující bezpečnou komunikaci mezi řídící jednotkou a čtečkou je rovněľ předepsána protokolem.) Signály podle protokolu J 1850 jsou pouľívány u vozidel GM a Ford pro USA a u některých japonských modelů do roku výroby 1996. Pouľívají impulzní modulace signálů, buď ąířkové nebo s proměnnou ąířkou impulzů. Ovąem vozy Ford i GM pro export mimo USA pouľívají ISO 9140. Kterého protokolu je na vozidle pouľito lze poznat podle kolíků na diagnostické zásuvce. Jestliľe má kolík 7 a chybí kolíky 2 nebo 10, pouľívá se normy ISO 9141. Jestliľe chybí kolík 7, pak normy SAE J 1850. Jestliľe ale má kolík 7 i 2 a/nebo 10, můľe být pouľívána pro normy obě.

   Rychlost přenosu signálu je nejčastěji 10.4 kB, zajią»ující elektromagnetickou slučitelnost (přijatelnou úroveň vzájemného ruąení s jinými elektronickými soustavami) i při jednodrátovém vedení signálů. Výjimečně pouľívána (vozy Ford pro USA) je impulzová ąířková modulace s rychlostí přenosu 41.6 kB, coľ vyľaduje přenos signálů vedením ze dvou zkroucených vodičů.

   Diagnostické zásuvky typu CARB se pouľívá i pro jiné elektronicky řízené soustavy, tedy nejen u řízení chodu motoru. U nich ovąem nejsou uplatněny daląí poľadavky pro diagnostiku typu EOBD nebo OBD II, takľe přítomnost zásuvky typu CARB neznamená moľnost diagnostikovat s programovým vybavením pro tyto vnitřní diagnostiky.

   K programovému vybavení pro CARB, tj. pro vnitřní diagnostiku soustav řízení chodu motoru patří, mimo výąe uvedené, i sjednocení kódů závad jednotlivých dílů pro vąechny výrobce vozidel. To znamená, ľe v případech, kdy je na různých vozidlech pouľito obdobného dílu, je jeho závadě u vąech vozidel přiřazen tentýľ "chybový" kód. Tím se značně omezují moľnosti chybného přiřazení závady a následného "faleąného" postupu při vyhledávání místa a příčiny jejího vzniku.

   Inicializaci čtení kódů závad v jejich paměti se provádí po vytvoření komunikace mezi čtečkou a řídící jednotkou testované soustavy obdobným způsobem jako u 1. stupně s rychlým přenosem, tj. prostřednictvím nabídky (menu) zobrazení na dispeji čtečky a z ní vybrané poloľky "čtení v paměti". Rovněľ postup kroků při této funkci je obdobný, jak bylo ve zmíněném bodě popsáno.

   Rozdíl proti diagnostice 1. stupně je v tom, ľe se v menu vidů čtečky neobjevuje test akčních členů ovlivňujících úroveň emisí. Je to dáno tím, ľe podle protokolů těchto diagnostických soustav musí být funkce důleľitých dílů sledována buď nepřetrľitě, nebo alespoň periodicky a v případě odchýlení od zaprogramovaného stavu je signalizována závada. Není tedy potřebné, aby testování bylo opakováno při diagnostice zaměřené na vyhledání příčiny a místa závady signalizované svitem kontrolky na přístrojové desce vozidla.

   Daląím významným rozdílem, ten pouze proti diagnostice 1. stupně s rychlým přenosem informací, je vid uloľení do paměti vnitřní diagnostiky hodnot provozních podmínek a podmínek okolního prostředí, které trvaly v době vzniku zaznamenané závady. U čteček, které neodpovídají v plném rozsahu poľadavkům protokolu pro EOBD nebo OBD II jsou indikovány na testovací čtečce pouze tzv. skutečné hodnoty, a» změřené ze signálů snímačů, nebo vypočítané řídící jednotkou v době testování, tedy tzv. "ľivé odečty". Tyto testy mohou proběhnout pouze za chodu motoru, někdy i při vyąąích otáčkách (hodnotu uvádí obvykle pokyn na displeji čtečky). Větąinou bývá potřebné i dosaľení dostatečné provozní teploty motoru.

   Poľadavky protokolu se nevztahují jen na vnitřní diagnostiku soustavy řízení chodu spalovacího motoru, ale i na samotné testovací zařízení - čtečku. Testovací zařízení musí být vybaveno nápovědou typu "on - line help", tedy programem obsahujícím rady či instrukce uľivateli, který se doľaduje pomoci s určitým úkolem nebo příkazem. Tato nápověda má být přístupná přímo, aby nebylo nutno přeruąovat započatou práci nebo listovat v manuálu. Informace má být v kontextu s prováděnými testovacími kroky a nabízet rychlý přístup k podrobnostem. Z uvedeného je zřejmý značný nárok na programové vybavení testovacího zařízení, zejména pro univerzální čtečky pro více typů vozidel, ale i pro různé soustavy pouľívané na vozidle jednoho typu. Celou věc komplikuje i výběr jazyku, ve kterém jsou instrukce podávány. Proto je větąinou volen kompromis a testovací zařízení poskytuje omezené instrukce, takľe vnitřní diagnostika musí být doplněna daląími měřeními. Nebo není tato funkce u čtečky zajią»ována, zejména u levnějąích výrobků. Ty pak sice mohou číst v paměti závad i u soustav s vnitřní diagnostikou 2. stupně, odčítat hodnoty vstupních a výstupních signálů řídící jednotky, případně i poskytovat daląí funkce, ale nesplňují v celém rozsahu poľadavky přísluąného protokolu. Instrukce jsou často podávány v jazyce země, kde byl tester vyroben, nebo v některé světové řeči.

   K poľadavkům na testovací zařízení patří i to, aby z výsledků testování dokázalo zpracovat roząířený diagnostický protokol. Proto je větąina typů vybavena rozhraním pro připojení k počítači a k tiskárně. Toto spojení s počítačem umoľňuje "měřit" co se u klíčových parametrů stalo nikoliv katastroficky, tj. aľ po vzniku závady, ale parametricky, s určitými časovými odstupy, dříve neľ nastal stav charakterizovaný jako závada. Výsledky průběľného testování se ukládají do paměti počítače a mohou být zpracovány tak, aby se zjistil trend změn přísluąných parametrů a bylo moľno provést nápravná opatření dříve neľ dojde ke "katastrofické" závadě, signalizované svitem kontrolky a přepnutím soustavy do nouzového reľimu. Takový model se začíná objevovat v provozu uľitkových vozidel, kde kritická blízkost mezí znamená nebezpečí vyřazení vozidla, nebo i zničení jeho nákladu.

Vymazání závad z paměti

   je naprosto nezbytným zákrokem, který musí být proveden u soustav s vnitřní diagnostikou po odstranění příčin závad uloľených v jejich paměti. Bez tohoto kroku by zůstala soustava v nouzovém reľimu a signálka závad by nadále svítila. Navíc je to krok potřebný k ověření, zda byla oprava dokonale provedena, protoľe v tom případě se po opětném inicializování čtení v paměti závad ľádný kód závady neprojeví a ani signálka závad po nastartování motoru nesvítí.

   Vymazání závad z paměti se provádí různým způsobem, podle toho jaký druh vnitřní diagnostiky je u soustavy uplatněn. U soustav s blikacím kódem je větąinou postačující odpojení napájení z baterie, případně doplňěné daląími kroky. Některé příklady byly uvedeny v první části.

   U soustav s rychlým přenosem informací je vymazání paměti jednou z funkcí hlavní nabídky, takľe se tato poloľka zvolí příslyąným způsobem a po jejím zavedení odpovídajícím povelem (tlačítko "ENTER" nebo "Y" apod.) vymazání paměti proběhne.

   Při mazání paměti závad jsou vymazány nejen kódy trvalých závad, ale i přechodných, které v době testování nevznikly. Dále ostatní údaje uloľené v paměti diagnostiky, jako provozní a okolní podmínky v době vzniku trvalé závady, měřené hodnoty napětí lambda sond apod.

   Proto je nutné před vymazáním načíst a dokumentovat veąkeré informace, které mají být jeątě vyhodnoceny, nebo které mohou být později pro účely diagnostiky pouľitelné.

Vnitřní diagnostika jiných soustav

   elektronicky řízených a pouľívaných na osobních i uľitkových automobilech vyuľívá obdobného principu. Vychází ze sledování hodnot vstupních signálů do řídící jednotky, které pocházejí z nejrůznějąích snímačů neelektrických veličin, nebo ze spínačů, či přepínačů, kterými jsou ovládány různé agregáty vozidla. Dále ze sledování hodnot výstupních signálů řídící jednotky odcházejících k aktuátorům, realizujícím potřebné zákroky v regulovaném nebo ovládaném procesu. Při odchylkách stavů těchto sledovaných veličin od referenčních hodnot uloľených v paměti přísluąné soustavy je signalizována závada a po inicializaci čtení v paměti závad je předávána informace o jejím místě, případně o důsledku nebo příčině formou kódu.

   Na rozdíl od vnitřní diagnostiky soustav zajią»ujících předepsanou úroveň emisí spalovacích motorů nejsou dosud stanoveny přijatelné meze ovládaných funkcí. Proto se větąinou pouľívá mezních hodnot, při nichľ přísluąný díl ztrácí svoji funkceschopnost zcela. V poslední době se ale začínají vyskytovat, zejména u kamionů dálkové přepravy a autobusů pro mezinárodní linky soustavy s vnitřní diagnostikou, umoľňující průběľné sledování změn různých parametrů s cílem stanovit blízkost kritického stavu a tak provést preventivní opatření dříve, neľ k závadě dojde.

   Z těchto důvodů je pouľíváno jak pomalých "blikacích" kódů, tak rychlého přenosu informací, obdobně jako u soustav řízení chodu motorů. Jsou ale značné rozdíly ve způsobech signalizace vzniku závady, vydání informace o jejím místě a příčině a ve způsobech zajiątění daląího provozu řízeného agragátu v nouzovém reľimu.

   U osobních automobilů převládá (aľ na výjimky) pouľití společné diagnostické zásuvky pro vąechny elektronické soustavy nainstalované na vozidle, mnohdy i se společnou signálkou závad. Jinou verzí je společná diagnostická zásuvka, ale různé signálky závad. U některých soustav (airbag, nabíjení) je příčina závady signalizována současně s indikací vzniku, někdy je to doprovázeno akustickým signálem.

   Při incializaci čtení v paměti závad se vyuľívá nejrůznějąích moľností rozliąení soustav. K nejjednoduąąím patří odliąení číselným kódem, nebo odpojení jedné ze soustav se společnou signálkou závad. Při odpojení soustavy se závadou signálka zhasne. Soustavy s rychlým kódem a komunikací mezi řídící jednotkou a diagnostickým zařízením pouľívají menu s adresami jednotlivých soustav a po volbě adresy se na displeji testeru zobrazí, zda se v ní vyskytuje závada, případně i počet, je-li jich více.

   Jinou formou, vyuľívanou zejména u uľitkových vozidel, je signalizace vzniku závady do místa přístrojové desky, které je nejčastěji sledováno v souvislosti s funkcí přísluąné soustavy. Na příklad u poloautomatických převodovek nákladních automobilů to můľe být displej zobrazující zařazený převodový stupeň. Při vzniku závady se na něm zobrazí její symbol nebo kód, coľ je doprovázeno akustickým signálem upozorňujícím řidiče na tento stav pro případ, ľe displej nesleduje.

   Soustavy pro hlídání "slepých míst" zpětných zrcátek vysílají signál o své závadě na zpětném zrcátku, do kterého řidič pohlíľí při kontrole stavu na vozovce.

   Tyto rozdíly vyplývají z různého vybavení vozidel, které se liąí zejména u uľitkových automobilů. U nových typů je snaha spojit přenos informací o závadách prostřednictvím sběrnice CAN do hlavního řídícího počítače vozidla a na displeji s ním spojeným pak vhodným způsobem zobrazit.


Autodíly MJauto, náhradní díly Brno, Vančurova 5, Židenice tel: 548 533 193, 603 812 458

Alfa Romeo -Audi- Austin- BMW- Citroen- Daewoo- Daf- Daihatsu- Dodge- Ferrari- Fiat- Ford- Honda- Hyundai- Isuzu- Jaguar- Iveco- Jaguar- Jeep- Kia- Lancia- Land Rover- Lexus- Maserati- Mazda- Mercedes- Mini- Mitsubishi- Nissan- Opel- Peugeot- Porsche- Renault- Rover- Saab- Seat- Skoda- Smart- Skoda- Subaru- Suzuki- Toyota- Vauxhal- Volkswagen- Volvo.

Copyright© 1998 - 2012 Autodíly MJauto, všechna práva vyhrazena