Diagnostika zapalovacích soustav

end-logo
Sdílejte:

 

 

Základy diagnostiky zapalovacích soustav

RNDr. Bohumil Ferenc, duben 2001

 

 



Soustavy bez mechanických přerušovačů

   Použití výkonových tranzistorů jako spínacích
prvků, které nahrazují mechanické přerušovače, umožňuje použít
vyšší primární proud zapalovací cívkou a tak zvětšit výkon
zážehu. Pokud ale přerušovač elektroniku řídí, zůstávají některé
nedostatky, zejména potřeba občasné kontroly stavu jeho kontaktů.
A to i když se téměř neopotřebovávají, jelikož spínají mnohem
menší proud než v bateriovém zapalování, a ten, který přes ně
protéká, slouží jen k jejich čistění a pohybuje se ve stovkách
mA. Kontakty nejsou zařazeny v obvodu s indukčnosti, takže na ně
nepůsobí napěťové špičky při spínání a rozepínání. Zůstává však
kmitání kontaktů, které působí rušivě při vysokých otáčkách
motoru a je příčinou zkrácení doby sepnutí. Nevýhodou je i
prakticky neměnný úhel sepnutí, což omezuje maximální primární
proud při vyšších otáčkách. Je jen kompromisem, aby zbytečně v
cívce nerostly ztráty protékajícím proudem, který již nezvyšuje
energii výboje ve svíčce.

   Všechny uvedené nedostatky odstraňuje použití
snímačů otáček a polohy klikové hřídele, které tyto neelektrické
veličiny přemění na elektrické signály. Signály jsou pak
přiváděny do elektronické jednotky, která je zpracovává tak, aby
byl určen jak okamžik zážehu, tak i okamžik, kdy začne protékat
proud primárním vinutím zapalovací cívky.

   Okamžik zážehu, tj. přerušení proudu primárním
vinutím cívky, je nastavován regulací předstihu, buď
mechanicko-pneumatickou, obdobně jak u dříve popsaných soustav,
nebo s elektricky tvarovanými charakteristikami a to i podle změn
více parametrů motoru.

   Začátek průtoku proudu vinutím je ovládán podle
otáček motoru; u dokonalejších soustav se doba sepnutí při
nízkých otáčkách (v oblasti startu, případně i volnoběhu) mění i
podle napětí baterie, resp. alternátoru. Takové soustavy bývají
často vybaveny i regulací velikosti primárního proudu, který se
mění, aby bylo v celém rozmezí otáček motoru dosaženo
předprogramované hodnoty, přičemž se v zapalovací cívce nahromadí
optimální množství energie. Tyto soustavy nemívají předřadný
odpor, který je zkratováván při startu a při chodu motoru
zařazen.

   Z uvedeného je zřejmé, že při diagnostice
nepostačí omezit se jen na zjištění, zda soustava dodává k
zapalovacím svíčkám napětí potřebné k přeskoku jiskry mezi
elektrodami, případně ověřit funkci regulace předstihu podle
otáček a zatížení motoru. Čím je soustava dokonalejší, a tím
většinou i složitější, tím více funkcí je třeba ověřit, není-li
výkon nebo spotřeba motoru a samozřejmě i úroveň emisí
vyhovující.

   Pokud zapalování nevytváří ve svíčkách jiskru
vůbec, je potřeba najít příčinu, což znamená určit vadný díl, aby
se mohl vyměnit, případně je-li to možné, opravit. U všech druhů
soustav je třeba nejprve zjistit, zda dostávají potřebné napájecí
napětí změřením jeho hodnoty na různých místech soustavy
stejnosměrným voltmetrem, jak bylo popsáno v první části (AE č.
10/2000).

   Pokud jsou svorky primárního vinutí zapalovací
cívky přístupné, změřit napětí na nich, zejména na té svorce,
která je spojena s elektronickou jednotkou. Nejsou-li vývody
cívky přístupné, změřit napětí na svorkách elektronické jednotky,
případně použít mezikabeláže, která se vloží mezi zástrčku
vozidlové kabeláže a zásuvku na elektronické jednotce, nebo jiném
dílu, jak bude popsáno u různých druhů zapalování. U mezikabeláže
mají být vyvedeny měřící body, přinejmenším ty, které umožňují
měřit důležitá napětí soustavy, zejména ve zmíněném spojení
výkonového výstupu elektroniky zapalování s primárním vinutím
cívky. V řadě případů je tento bod vyveden jako signál pro
otáčkoměr, lze jej tedy využít pro potřeby diagnostiky.

   U složitějších zapalovacích soustav, především
u takových, které mají společnou řídící jednotky se vstřikováním,
lze mnohdy použít speciálních přípravků – propojovacích polí také
známých pod anglickým názvem „break-out box“. Sestávají z
univerzální skříňky na jejíž horní straně se nachází větší počet
měřících bodů – zdířek pro připojení vodičů k měřícímu přístroji.
Skříňka je opatřena zásuvkami pro výměnnou kabeláž s koncovkami
pro připojení k vozidlové kabeláži a k elektronické jednotce.
Tato kabeláž je určena pro příslušný typ vozidel a výrobce
diagnostického dílu k ní dodává i dokumentaci s údaji jaké
hodnoty a veličiny se mají na jednotlivých bodech naměřit. To vše
značně usnadní zjištění místa závady a prakticky odstraní
nebezpečí náhodných zkratů při měření prostřednictvím měřících
hrotů přímo na koncovkách kabeláže, pokud je takové měření vůbec
proveditelné.

   Jsou-li napájecí napětí v pořádku, tj. je-li
jejich hodnota mezi 9 až 13 V, je možno přikročit k vlastní
diagnostice. Její sled bude obdobný použitému u zapalování dříve
uvedených typů, bude se však v jednotlivostech více či méně
lišit, podle provedení a typu konkrétní soustavy.

Tranzistorová zapalování s bezkontaktním přerušovačem v
rozdělovači s mechanicko-pneumatickou regulací předstihu

   U vadných soustav tohoto druhu je postup
diagnostiky nejbližší dříve popsaným metodám. Nevytváří-li
zapalování ve svíčkách jiskry, zjistí se nejdříve, zda se příčina
nachází v primární nízkonapěťové části, nebo ve vysokonapěťovém
obvodu, počínaje zapalovací cívkou.

   K tomu slouží žárovka, nebo lépe multimetr
přepnutý jako stejnosměrný voltmetr, připojená/ý mezi svorku
1 zapalovací cívky a záporný pól baterie (kostru vozidla).
Odpojí se vn kabel mezi cívkou a rozdělovačem a zapne se
spouštěč. Podle
projevu žárovky nebo
voltmetru se usoudí, zda je elektronická část, včetně snímače
otáček v rozdělovači natolik v pořádku, aby zajistila spínání a
rozpínání primárního proudu zapalovací cívky či nikoliv.

   Jistý problém může vzniknout s připojením
indikačního prvku ke svorce zapalovací cívky (bývá různě
označována, obvykle 1 nebo „-“ apod.). Vyplývá to z
rozdílných konstrukcí cívek, od obligátních válcových konstrukcí
s otevřeným magnetickým obvodem, přes samostatné cívky s jádrem
transformátorového typu, až po cívky s podobným jádrem, které
jsou umístěné buď v nebo na víčku rozdělovače, případně v
prostoru pod víčkem. Naštěstí jsou „nepřístupné“ svorky cívky,
nebo alespoň výše zmíněná, vyvedeny, buď jako vývod pro
otáčkoměr, nebo pro synchronizaci vstřikování (je-li taková
soustava na vozidle), či na diagnostické zásuvce. V nouzi lze
použít připojení pomocným vodičem při sejmutém víčku rozdělovače
apod.

   Velmi vhodné je použití klešťového převodníku k
multimetru, umožňujícího měření proudu protékajícího vodičem,
který prochází mezi jeho „kleštěmi“. Měřit je možno na
kterémkoliv vodiči k primárnímu vinutí zapalovací cívky. Jestliže
bude nízkonapěťová část v pořádku, bude se proud protékající
vodičem měnit od nulové do maximální hodnoty. V případě, kdy bude
proud nulový, je spínací tranzistor trvale rozepnut, při výskytu
proudu je naopak trvale sepnut. V obou z těchto případů je
nízkonapěťová část vadná.

   Jiným vhodným způsobem, používaným některými
výrobci je kontrola měřením napětí mezi svorkou „-“ zapalovací
cívky a kladnou svorkou baterie. Stejnosměrný voltmetr se
připojuje záporným pólem ke svorce zapalovací cívky. U soustav s
induktivním snímačem se po zapnutí zapalování naměří napětí
blízké nule a po zapnutí spouštěče se napětí střídavě zvyšuje na
několik V. Pokud se při otáčení spouštěče napětí nemění, je
nízkonapěťová část zapalování vadná. Pokud by byla po zapnutí
zapalování naměřena hodnota blízká napětí baterie a při otáčení
spouštěče se neměnila, je závada ve výstupním obvodu
elektronického spínače (např. průraz koncového tranzistoru).

   Vyplyne-li z výše popsaného měření, že příčina
závady se nachází v nízkonapěťové části, je třeba přesně určit,
ve kterém z jejich dílů.

Zjišťování vadného dílu

   Jestliže se nenaměří napětí na svorce 1
(-) zapalovací cívky, tj. je blízké nebo rovné nule, případně
není zjištěn průtok proudu jejím primárním vinutím, ověřit tento
obvod změřením jeho ohmického odporu obdobným způsobem, jako u
bateriového zapalování.
Pokud je v zapalování
použit předřadný odpor zkratovaný během startu, ověřit i tuto
součást.

   V případě kladného výsledku měření obvodu
primárního vinutí zapalovací cívky rozpojit jeho spojení s
elektronickou jednotkou, např. odpojením vodiče ze svorky
1 cívky, nebo vyjmutím zástrčky kabeláže k jednotce apod.

   Pokud se na svorce 1 cívky objeví napětí
jehož hodnota bude blízká napětí baterie vozidla, je zkrat ve
výstupním obvodu výkonového spínacího tranzistoru. Taková závada
se při měření proudu obvodu pomocí klešťového adaptéru projeví
trvalým proudem s prakticky stálou hodnotou.

   V případě závady s tímto projevem je třeba
elektronický spínač vyměnit, nebo je-li to možné, opravit. Kdyby
ale nebyl příčinou závady průraz koncového tranzistoru, nebo jeho
paralelního kondenzátoru, ale trvalé sepnutí spínacího prvku,
kterým pak protéká špičkový proud, nebude na svorce 1
cívky nulové napětí, ale tzv. saturační, jehož hodnota bývá od
1 V asi do 2.5 V. I v tomto případě je s největší
pravděpodobností závada v elektronické části. Elektronika je vždy
řešena tak, aby špičkový proud koncového tranzistoru neprotékal
déle než několik sekund. Pouze u některých starších typů
zapalování, např. u výrobku fy Lumenition, protéká špičkový proud
trvale, zastaví-li se motor v poloze odpovídající „sepnutí
bezkontaktního přerušovače“ a zapalování zůstane zapnuto. Jak
bude dále uvedeno, je to dáno použitým typem snímače
(bezkontaktního přerušovače), který vytváří signál pro otevření
spínacího tranzistoru v určitých úhlech natočení hřídele
rozdělovače i při stojícím motoru. Proud cívkou protéká není-li
použit tzv. odstavovací obvod, nebo když došlo k jeho závadě.

   Jestliže však protéká primárním obvodem
špičkový proud, dochází k nadměrnému zahřívání jak zapalovací
cívky, tak výkonového tranzistoru, což může vést k jejich
poškození nebo zničení. Proto všechna měření ke zjištění
příčiny či místa závady provádět během co nejkratší doby
(zapnutí zapalování do 5 s).

   Jestliže je napětí na svorce 1 rovno
přibližně napětí baterie (nebo při měření mezi svorkou 1 a
kladnou svorkou baterie blízké nule) a během startování se téměř
nemění, je příčina závady v elektronické části soustavy. Měří-li
se primární proud, např. klešťovým převodníkem, bude tomu obdobná
jeho nulová hodnota.

Ověření snímače

   Dalším krokem je zjištění, zda závada je ve
vlastní elektronické jednotce, nebo ve snímači otáček v
rozdělovači. Postup se liší zejména podle typu snímače použitého
v rozdělovači. Nejobvyklejším krokem je odpojení jeho vývodů od
elektronické jednotky, případně od modulu, který je uložen na
rozdělovači, nebo přímo v něm. U některých typů zapalování není
potřebné rozpojovat spojení snímače s elektronickou částí,
protože mají svorky přístupné pro měření, jakmile se sejme víčko
rozdělovače a některé další díly.

Upozornění: Zkontrolovat, zda je možno měřit výstupní signál
snímače při otáčení hřídele rozdělovače, neměl by tomu bránit
pohyb rotoru nebo palce.

   Způsob ověření stavu a funkce snímače se
provádí ve dvou krocích, které se liší podle jeho typu.

U induktivních snímačů s magnetickým obvodem

   se nejprve změří ohmický odpor statorového
vinutí. Pokud je snímač spojen s další částí delšími vodiči,
provést změření i na jejich konci, v místě připojení, nebo na
kolících či dutinkách zásuvky této kabeláže.

   Pokud naměřené hodnoty odporu vinutí odpovídají
údajům z manuálu výrobce nebo z Autodat, případně z jiné
opravářské příručky, změřit výstupní napětí signálu z vinutí
snímače. Měření provádět při otáčení rozdělovače, např. zapnutím
spouštěče. U některých typů rozdělovačů je stavitelná mezera mezi
rotorem a statorem snímače. Protože napětí ze snímače nebývá při
nízkých otáčkách dostatečně velké, je vhodné zkontrolovat i
velikost této mezery a v případě potřeby ji seřídit (jen u typů,
které jsou k tomu konstruovány).

   U zapalování některých výrobců je induktivní
snímač hermetizován v jednom díle s elektronickým modulem a
společně umístěny v rozdělovači. Výše uvedené kontroly tedy nelze
provést.

U snímačů s Hallovým nebo optoelektronickým prvkem

   je třeba nejprve zkontrolovat, zda je na
přívodech ke snímači (např. na zásuvce elektronické části)
odpovídající napětí pro napájení snímače. Bez napájecího napětí
žádný z těchto typů snímačů nevytvoří svůj výstupní signál. Toto
napájecí napětí se naměří při zapnutém zapalování.

   Měření výstupního signálu snímače lze provádět
při ručním otáčení hřídele rozdělovače. Když bude snímač odpojen
od elektroniky, přivést k němu napájecí napětí pomocnými vodiči a
výstupní napětí snímače měřit mezi třetí svorkou (vývodem) a
některým z přívodů napájení. Pokud budou oba díly spojeny
kabeláží, musí být vyřazena vn část zapalování, např. vyjmutím
kabelu mezi cívkou a víčkem rozdělovače nebo víčko zcela
odejmout. Výstupní napětí snímačů zmíněných typů není závislé na
rychlosti pohybu rotoru snímače, jako u induktivních typů, ale
pouze na tom, zda se v Hallově prvku (optoelektronickém prvku)
nachází clona rotoru nebo její výřez.

   Měření napětí snímače otáček (bezkontaktního
přerušovače) se provádí stejnosměrným voltmetrem, protože otáčky
rozdělovače jsou při otáčení motoru spouštěčem velmi nízké. Pokud
má měřící přístroj na displeji vodorovný pruh, tzv. bargraf, bude
se jeho délka při otáčení měnit od minimální (nulové) do
maximální hodnoty, závislé na otáčkách rozdělovače.

   U snímače s Hallovým nebo optoelektronickým
prvkem bude napětí nabývat pouze dvě hodnoty, podle toho, zda je
v mezeře snímače pevná část clony nebo její výřez. Zpravidla je
napětí při cloně v mezeře od 2 V do napětí baterie a při
výřezu 0 až 0.7 V.

   Pokud je funkce snímače otáček v rozdělovači
správná, tj. vytváří-li signál pro elektronickou jednotku a tato
nereaguje zapínáním a vypínáním primárního proudu zapalovací
cívky, je jednotka vadná a musí být vyměněna. Oprava tohoto dílu
je někdy možná (je-li zhotoven na plošném spoji s vypájitelnými
součástkami), ale vyžaduje to potřebné znalosti a vybavení.

Ověření elektronického modulu

   V některých případech je účelnější provést
kontrolu elektronického modulu – spínače. Především se to týká
zapalování, u kterých je spínač umístěn v rozdělovači, nebo na
jeho tělese a napájecí napětí, případně signál snímače je
přiváděn/o přes zásuvku, nebo jsou přívody zakončeny izolovanými
svorkami, takže bez sejmutí těchto svorek nelze zjistit
přítomnost napájecího napětí, nebo signálu snímače, případně
změřit ohmický odpor jeho vinutí. U některých soustav je spojení
mezi snímačem a elektronickým modulem nerozebíratelné a oba díly
jsou společně hermetizovány zalitím plastem.

   a, Je-li spínač umístěn uvnitř rozdělovače,
vypnout zapalování, sejmout přívodní svorky modulu a po opětném
zapnutí zapalování změřit hodnotu napájecího napětí mezi
příslušnou svorkou a tělesem rozdělovače. Mezi svorkami vývodů
vinutí snímače změřit odpor vinutí. Měření signálového napětí
vyžaduje, aby se hřídel rozdělovače otáčela, takže je obvykle
nelze provést.

   Před opětným připojením svorek k elektronickému
modulu změřit multimetrem přepnutým na měření odporu hodnoty
tohoto parametru mezi vývody pro připojení napájecího napětí a
tělesem rozdělovače. Měření provést dvakrát, jednou při spojení
kladné zdířky multimetru s vývodem elektronického modulu a
záporné zdířky s tělesem rozdělovače, podruhé s opačným
připojením. Zjištěné hodnoty se mají vzájemně lišit nejméně
10-krát (závisí to na typu zapalování a místě měření, tj. koncový
výkonový tranzistor nebo přívod napájení budících obvodů).

   Jsou-li výsledky provedených měření vyhovující
a v předchozím popsané zkoušky nízkonapěťové části ukazují na
přítomnost závady, je třeba vyměnit elektronický modul – spínač.
Jeho oprava není reálná, protože to nedovoluje použitá
technologie jeho výroby.

   b, Jestliže je elektronický spínač upevněn na
tělese rozdělovače, je třeba jej sejmout, aby byly přístupné buď
jen vývody snímače z rozdělovače, nebo jsou na zásuvce pro spínač
jak dutinky od jeho vývodů, tak od přívodů napájecích napětí
modulu. Napájecí napětí měřit opět proti tělesu rozdělovače. Mezi
vývody vinutí snímače změřit jeho odpor a zpravidla je možno
měřit i napětí signálu při otáčení motoru spouštěčem.

   U zapalování s elektronickým modulem v
rozdělovači, nebo na rozdělovači, je potřebná i kontrola
ohmického odporu mezi zápornou svorkou baterie vozidla a krytem
nebo chladičem elektronického spínače po jeho namontování na
rozdělovač, případně mezi touto svorkou baterie a tělesem
rozdělovače, je-li elektronický modul umístěn uvnitř rozdělovače.
Naměřená hodnota odporu mezi těmito místy nemá být větší než 0.2
ohmu. Je také možno měřit napětí mezi těmito místy a to při
zapnutém spouštěči. Toto napětí nemá být vyšší než 0.5 volt.

   U obou typů uvedených zapalování je napájecí
napětí přiváděno do dvou obvodů (tedy dvoje napětí). Jedno je
přiváděno přes primární vinutí zapalovací cívky, jeho svorka nebo
dutinka je spojena se svorkou 1 (-) cívky. Druhé pak z
bodu za vypínačem zapalování, tedy před primárním okruhem
sestávajícím jak z vinutí cívky, tak z případného předřadného
odporu.

   Jsou-li výsledky výše uvedených měření
vyhovující a přesto se v nízkonapěťové části projevuje závada, je
její příčina s největší pravděpodobností v elektronickém spínači.
Ověření lze provést jeho výměnou za správný. V některých
případech je použitelná i následující metoda.

   Elektronický spínač se sejme (nebo vyjme z
rozdělovače; pokud je přístup k jeho vývodům, nebo tyto mohou být
od ostatních částí odpojeny, volit tento postup.

   Dále se postupuje tak, že se k výstupním
svorkám nebo vývodům připojí žárovka 12 V s výkonem 15 až
25 W. K vývodu, který se připojuje ke svorce 15 (+)
zapalovací cívky se připojí kladná svorka vozidlové baterie.
Druhý vývod spínače (připojovaný ke svorce 1 (-) cívky)
bude spojen pouze se žárovkou. Záporná svorka vozidlové baterie
se připojí ke kovové podložce spínače (pokud zůstal namontován v
rozdělovači, pak k tělesu rozdělovače). Po připojení baterie má
zůstat žárovka zhasnutá.

   Rozsvítit by se měla teprve po připojení vstupu
spínače ke stejnosměrnému napětí asi 1.2 V, např. z tužkové
baterie. Je též možno použít multimetru přepnutého na měření
odporu.

   Orientace polarity vstupu spínače pro sepnutí
proudu koncovým stupněm je závislá na typu zapalování. Proto se
nemusí žárovka na jeho výstupu po připojení uvedeného vnějšího
napětí ke vstupu rozsvítit. Pokud se nerozsvítí, změnit polaritu
napětí ze zdroje ke vstupu spínače. Bude-li spínač schopný
funkce, měla by se žárovka rozsvítit.

   Naopak, pokud bude žárovka po připojení
uvedeného napětí ke vstupu svítit, změnit jeho polaritu a žárovka
by měla zhasnout.

   Tuto zkoušku provádět co nejkratší dobu, do 5
až 10 s, aby nedošlo k poškození spínače nadměrným ztrátovým
výkonem, protože jím produkované teplo není odváděno masivním
tělesem rozdělovače.

   Popsaný způsob se používá pouze u zapalování s
induktivním snímačem otáček, které se konstrukcí výrazně odlišují
od zapalování s Hallovým nebo optoelektronickým snímačem.
Ověřování takových zapalování se provádí následovně.

   Zapalování s Hallovým (nebo optoelektronickým)
snímačem jsou konstrukčně řešena převážně ze tří samostatných
dílů, tj. rozdělovač se snímačem, elektronická jednotka s obvody
zpracování signálu snímače a s výkonovým spínacím stupněm a
konečně zapalovací cívka. Je to způsobeno potřebou co nejlepšího
odvodu ztrátového tepla z elektronické jednotky, která je proto
montována na masivním chladiči, nebo uložena v masivní lité
kovové schránce. Větší množství ztrátového tepla vznikne např.
když se motor zastaví při zapnutém zapalování a přitom je ve
štěrbině snímače výřez clony. Elektronická jednotka sice většinou
mívá tzv. odstavovací obvod, který po krátké době přeruší průtok
proudu koncovým (spínacím) tranzistorem, ale mezitím se přemění
ztrátový příkon rovný součinu saturačního napětí tohoto
tranzistoru a jím protékajícího proudu na teplo. Čím více tohoto
tepla zůstane v tranzistoru, tím více se sníží jeho průrazné
napětí a při opětném rozběhu motoru může dojít ke zničení tohoto
prvku. Dobrý odvod tepla je podmíněn právě zmíněným chladičem.

   Uvedeným rozdělením je dán postup diagnostiky,
kterým se má zjistit vadný díl zapalování. Nejprve se ověří
funkce snímače. Protože je podmíněna napájením stejnosměrným
napětím, změřit zda je toto napětí přítomno na zástrčce do
rozdělovače. Není-li na zástrčce napětí, ověřit zda je napájecí
napětí z baterie vozidla přiváděno na elektronickou jednotku. To
se provede změřením na příslušných dutinkách její zástrčky.
Není-li na dutinkách potřebné napětí, prověřit kabeláž, je-li
napětí naměřeno, je s největší pravděpodobností závada v
elektronické jednotce.

   Jestliže je napětí na zástrčce rozdělovače i na
zástrčce elektronické jednotky a přesto je v nízkonapěťové části
závada (tj. nedochází ke spínání a vypínání proudu primárním
vinutím zapalovací cívky), ověřit nejprve zda je cívka v pořádku
(postup jaký byl popsán v předchozím). Je-li cívka funkce
schopná, ověřit buď snímač v rozdělovači, nebo vlastní
elektronický spínač.

   Snímač se nejsnáze přezkouší tak, že se k němu
přivede vnější napětí z pomocné baterie (nejčastěji kolem
5 V) Pozor – dodržet správnou polaritu tohoto
napětí!
a změří se napětí mezi výstupem snímače a záporným
pólem. Při otáčení hřídelí rozdělovače s clonou se velikost
tohoto napětí má skokově měnit mezi minimální a maximální
hodnotou. Otáčení hřídele rozdělovače je možno imitovat
zasouváním čepele nože nebo žiletky do mezery snímače a jejím
vysouváním.

   Pokud nedochází k takovým změnám je snímač
vadný a musí být vyměněn. Někteří výrobci požadují výměnu celého
rozdělovače.

   Probíhají-li změny výstupního napětí snímače,
ověřit zda je toto napětí i na dutinkách zástrčky elektronické
jednotky. Není-li, zkontrolovat kabeláž. Při tomto měření musí
být zástrčka na rozdělovači zasunuta a pomocná baterie se připojí
k dutinkám zástrčky elektronické jednotky.

   Pokud se napěťové změny signálu snímače naměří
i na dutinkách zástrčky elektronické jednotky a po jejím spojení
se snímačem závada nízkonapěťové části trvá, je její příčina
pravděpodobně v jednotce. Ověřit záměnou jednotky za dobrou.

   Definitivní potvrzení, zda je elektronická
jednotka vadná nebo je funkční lze získat tak, že při úplném
propojení všech dílů zapalovací soustavy se vypojí zástrčka ke
snímači v rozdělovači. Mezi svorky 1 a 15
zapalovací cívky se připojí multimetr přepnutý jako stejnosměrný
voltmetr. Mezi dutinku signálu snímače na zástrčce k rozdělovači
a zeměnou dutinkou téže zástrčky připojit krátký pomocný vodič a
zapnout zapalování. Voltmetr připojený k primárnímu vinutí
zapalovací cívky má ukázat napětí 3 až 6 V (podle typu
zapalování). Po několika sekundách musí toto napětí klesnout na
nulovou hodnotu. Jinak zkontrolovat kabeláž a je-li v pořádku,
bude pravděpodobně vadná elektronická jednotka.

   Obdobná zkouška je nezbytná i u funkčního
zapalování. Rozdíl je jen v tom, že místo spojení dvou dutinek
zástrčky ke snímači se použije signálu ze snímače. Zástrčka k
rozdělovači tedy bude zasunuta. Vyjmout vn kabel ze zapalovací
cívky (pokud nebyl již dříve vypojen), zapnout zapalování a ručně
natočit hřídel rozdělovače tak, aby voltmetr mezi svorkami
1 a 15 zapalovací cívky ukázal zmíněné napětí.
Je-li odstavovací obvod v pořádku, klesne toto napětí po několika
sekundách na nulu. Funkci odstavovacího obvodu ověřit několikrát
opakovaným zapnutím a vypnutím zapalování. Hřídel rozdělovače
zůstane v poloze při níž se po zapnutí zapalování vždy objeví
výše uvedené napětí.

   Jestliže při otáčení motoru spouštěčem dochází
k zapínání a vypínání primárního proudu zapalovací cívkou (tj.
žárovka na její svorce 1 bliká, nebo napěťová výchylka
multimetru se skokem mění atd.), je pravděpodobné, že
nízkonapěťová část zapalování je funkce schopná. Ještě je ale
potřebné ověřit činnost obvodu řízení úhlu sepnutí v závislosti
na otáčkách a pokud je součástí elektronické jednotky i obvod
regulace proudu koncovým tranzistorem i funkci tohoto obvodu.

   Tato ověřování ale mohou být provedena pouze s
pracujícím motorem, protože otáčky spouštěče nestačí k ověření v
celém pracovním rozsahu.

   Nepůjde-li motor nastartovat, přestože
výsledky ověření nízkonapěťové části podle předchozího
postupu jsou kladné, ověřit stav vysokonapěťového obvodu
stejným postupem, jaký byl
popsán u bateriového
zapalování.

   Pokud bude vn část v pořádku a motor přesto
nepůjde nastartovat, ověřit nastavení základního předstihu.
Postup rovněž stejný jako u
bateriového zapalování.
Je-li třeba provést opravu nebo znovunastavení.

   Pokud ani po všech zkouškách nejde motor
nastartovat, ověřit přívod paliva a tvorbu směsi.

   Vlastní ověření funkce obvodu řízení úhlu
sepnutí lze provést jednak multimetrem, který umožňuje měřit buď
přímo úhel sepnutí, nebo alespoň % pracovního cyklu. Jinou
možností jsou stroboskopické pistole, přizpůsobené k takovému
měření. Signál pro měřící přístroj se snímá ze svorky 1
zapalovací cívky (nebo z místa, které je s ní spojeno – jak bylo
dříve popsáno). U stroboskopické pistole bývá obvykle potřeba i
porovnávací signál přiváděný klešťovým snímačem z vn kabelu k 1.
válci. Kromě těchto přípojů je potřebné připojit k měřícímu
přístroji i zápornou svorku vozidlové baterie, nebo kostru
karoserie.

   Jestliže je přístroj určen k měření úhlu
sepnutí, bude jeho hodnota zobrazena na stupnici přístroje přímo
a to buď ve stupních nebo procentech. Pokud ale umožňuje měřit
pouze % pracovního cyklu, bude údaj na stupnici odpovídat
procentu doby, po kterou proud primárním vinutím zapalovací cívky
neprotéká (na svorce 1 je napětí baterie), takže doplněk
do 100 % je skutečné procento doby sepnutí a mělo by být na
úhel přepočteno podle počtu válců motoru.

   Pro ověření funkce řízení úhlu sepnutí v
závislosti na otáčkách motoru není ale podstatná vlastní hodnota
úhlu, ale důležité je, zda se hodnota mění s otáčkami, a to tak
aby při volnoběžných otáčkách byl úhel nejmenší a s rostoucími
otáčkami se zvětšoval.

   Funkci obvodu regulace proudu koncového
tranzistoru lze ověřit jen voltmetry, které jsou schopny
registrovat jak maximální tak minimální hodnotu napětí. Protože
takové typy zapalování nemívají předřadný odpor, bude maximální
hodnota napětí na svorce 1 rovna napětí baterie
(alternátoru). Měnit se bude pouze minimální hodnota, která bývá
rovna napětí na kolektoru spínacího výkonového tranzistoru.
Jakmile je obvod omezující primární proud ve funkci, zvýší se
odpor zmíněného tranzistoru a na jeho kolektoru bude napětí
vyšší. S rostoucími otáčkami toto napětí začne od jejich určitého
počtu klesat, až dosáhne minimální hodnoty rovné saturačnímu
napětí spínacího tranzistoru (od 1.5 do 3 V, podle použitého
typu a zapojení).

Tyristorové zapalování s induktivním snímačem otáček v
rozdělovači s mechanicko-pneumatickou regulací předstihu

   se od téhož typu s mechanickým přerušovačem
liší pouze tímto prvkem. Diagnostika takových soustav bude téměř
totožná s
popsaným
postupem, pouze s tím rozdílem, že
při nesprávné funkci nízkonapěťové části se ověří funkce
schopnost induktivního snímače v rozdělovači některým ze způsobů
popsaných u tranzistorových bezkontaktních typů. Bude-li
zjištěno, že je snímač v pořádku, je závada v elektronické
jednotce a tato musí být vyměněna, nebo je-li to možné opravena.

Ohodnoťte článek


banner pro vstup do katalogu MJauto
Sdílejte: