Diagnostika zapalovacích soustav

end-logo
Sdílejte:


Základy diagnostiky zapalovacích soustav

RNDr. Bohumil Ferenc, duben 2001



Soustavy bez mechanických přerušovačů

   Použití výkonových tranzistorů jako spínacích prvků, které nahrazují mechanické přerušovače, umožňuje použít vyšší primární proud zapalovací cívkou a tak zvětšit výkon zážehu. Pokud ale přerušovač elektroniku řídí, zůstávají některé nedostatky, zejména potřeba občasné kontroly stavu jeho kontaktů. A to i když se téměř neopotřebovávají, jelikož spínají mnohem menší proud než v bateriovém zapalování, a ten, který přes ně protéká, slouží jen k jejich čistění a pohybuje se ve stovkách mA. Kontakty nejsou zařazeny v obvodu s indukčnosti, takže na ně nepůsobí napěťové špičky při spínání a rozepínání. Zůstává však kmitání kontaktů, které působí rušivě při vysokých otáčkách motoru a je příčinou zkrácení doby sepnutí. Nevýhodou je i prakticky neměnný úhel sepnutí, což omezuje maximální primární proud při vyšších otáčkách. Je jen kompromisem, aby zbytečně v cívce nerostly ztráty protékajícím proudem, který již nezvyšuje energii výboje ve svíčce.

   Všechny uvedené nedostatky odstraňuje použití snímačů otáček a polohy klikové hřídele, které tyto neelektrické veličiny přemění na elektrické signály. Signály jsou pak přiváděny do elektronické jednotky, která je zpracovává tak, aby byl určen jak okamžik zážehu, tak i okamžik, kdy začne protékat proud primárním vinutím zapalovací cívky.

   Okamžik zážehu, tj. přerušení proudu primárním vinutím cívky, je nastavován regulací předstihu, buď mechanicko-pneumatickou, obdobně jak u dříve popsaných soustav, nebo s elektricky tvarovanými charakteristikami a to i podle změn více parametrů motoru.

   Začátek průtoku proudu vinutím je ovládán podle otáček motoru; u dokonalejších soustav se doba sepnutí při nízkých otáčkách (v oblasti startu, případně i volnoběhu) mění i podle napětí baterie, resp. alternátoru. Takové soustavy bývají často vybaveny i regulací velikosti primárního proudu, který se mění, aby bylo v celém rozmezí otáček motoru dosaženo předprogramované hodnoty, přičemž se v zapalovací cívce nahromadí optimální množství energie. Tyto soustavy nemívají předřadný odpor, který je zkratováván při startu a při chodu motoru zařazen.

   Z uvedeného je zřejmé, že při diagnostice nepostačí omezit se jen na zjištění, zda soustava dodává k zapalovacím svíčkám napětí potřebné k přeskoku jiskry mezi elektrodami, případně ověřit funkci regulace předstihu podle otáček a zatížení motoru. Čím je soustava dokonalejší, a tím většinou i složitější, tím více funkcí je třeba ověřit, není-li výkon nebo spotřeba motoru a samozřejmě i úroveň emisí vyhovující.

   Pokud zapalování nevytváří ve svíčkách jiskru vůbec, je potřeba najít příčinu, což znamená určit vadný díl, aby se mohl vyměnit, případně je-li to možné, opravit. U všech druhů soustav je třeba nejprve zjistit, zda dostávají potřebné napájecí napětí změřením jeho hodnoty na různých místech soustavy stejnosměrným voltmetrem, jak bylo popsáno v první části (AE č. 10/2000).

   Pokud jsou svorky primárního vinutí zapalovací cívky přístupné, změřit napětí na nich, zejména na té svorce, která je spojena s elektronickou jednotkou. Nejsou-li vývody cívky přístupné, změřit napětí na svorkách elektronické jednotky, případně použít mezikabeláže, která se vloží mezi zástrčku vozidlové kabeláže a zásuvku na elektronické jednotce, nebo jiném dílu, jak bude popsáno u různých druhů zapalování. U mezikabeláže mají být vyvedeny měřící body, přinejmenším ty, které umožňují měřit důležitá napětí soustavy, zejména ve zmíněném spojení výkonového výstupu elektroniky zapalování s primárním vinutím cívky. V řadě případů je tento bod vyveden jako signál pro otáčkoměr, lze jej tedy využít pro potřeby diagnostiky.

   U složitějších zapalovacích soustav, především u takových, které mají společnou řídící jednotky se vstřikováním, lze mnohdy použít speciálních přípravků – propojovacích polí také známých pod anglickým názvem „break-out box“. Sestávají z univerzální skříňky na jejíž horní straně se nachází větší počet měřících bodů – zdířek pro připojení vodičů k měřícímu přístroji. Skříňka je opatřena zásuvkami pro výměnnou kabeláž s koncovkami pro připojení k vozidlové kabeláži a k elektronické jednotce. Tato kabeláž je určena pro příslušný typ vozidel a výrobce diagnostického dílu k ní dodává i dokumentaci s údaji jaké hodnoty a veličiny se mají na jednotlivých bodech naměřit. To vše značně usnadní zjištění místa závady a prakticky odstraní nebezpečí náhodných zkratů při měření prostřednictvím měřících hrotů přímo na koncovkách kabeláže, pokud je takové měření vůbec proveditelné.

   Jsou-li napájecí napětí v pořádku, tj. je-li jejich hodnota mezi 9 až 13 V, je možno přikročit k vlastní diagnostice. Její sled bude obdobný použitému u zapalování dříve uvedených typů, bude se však v jednotlivostech více či méně lišit, podle provedení a typu konkrétní soustavy.

Tranzistorová zapalování s bezkontaktním přerušovačem v rozdělovači s mechanicko-pneumatickou regulací předstihu

   U vadných soustav tohoto druhu je postup diagnostiky nejbližší dříve popsaným metodám. Nevytváří-li zapalování ve svíčkách jiskry, zjistí se nejdříve, zda se příčina nachází v primární nízkonapěťové části, nebo ve vysokonapěťovém obvodu, počínaje zapalovací cívkou.

   K tomu slouží žárovka, nebo lépe multimetr přepnutý jako stejnosměrný voltmetr, připojená/ý mezi svorku 1 zapalovací cívky a záporný pól baterie (kostru vozidla). Odpojí se vn kabel mezi cívkou a rozdělovačem a zapne se spouštěč. Podle projevu žárovky nebo voltmetru se usoudí, zda je elektronická část, včetně snímače otáček v rozdělovači natolik v pořádku, aby zajistila spínání a rozpínání primárního proudu zapalovací cívky či nikoliv.

   Jistý problém může vzniknout s připojením indikačního prvku ke svorce zapalovací cívky (bývá různě označována, obvykle 1 nebo „-“ apod.). Vyplývá to z rozdílných konstrukcí cívek, od obligátních válcových konstrukcí s otevřeným magnetickým obvodem, přes samostatné cívky s jádrem transformátorového typu, až po cívky s podobným jádrem, které jsou umístěné buď v nebo na víčku rozdělovače, případně v prostoru pod víčkem. Naštěstí jsou „nepřístupné“ svorky cívky, nebo alespoň výše zmíněná, vyvedeny, buď jako vývod pro otáčkoměr, nebo pro synchronizaci vstřikování (je-li taková soustava na vozidle), či na diagnostické zásuvce. V nouzi lze použít připojení pomocným vodičem při sejmutém víčku rozdělovače apod.

   Velmi vhodné je použití klešťového převodníku k multimetru, umožňujícího měření proudu protékajícího vodičem, který prochází mezi jeho „kleštěmi“. Měřit je možno na kterémkoliv vodiči k primárnímu vinutí zapalovací cívky. Jestliže bude nízkonapěťová část v pořádku, bude se proud protékající vodičem měnit od nulové do maximální hodnoty. V případě, kdy bude proud nulový, je spínací tranzistor trvale rozepnut, při výskytu proudu je naopak trvale sepnut. V obou z těchto případů je nízkonapěťová část vadná.

   Jiným vhodným způsobem, používaným některými výrobci je kontrola měřením napětí mezi svorkou „-“ zapalovací cívky a kladnou svorkou baterie. Stejnosměrný voltmetr se připojuje záporným pólem ke svorce zapalovací cívky. U soustav s induktivním snímačem se po zapnutí zapalování naměří napětí blízké nule a po zapnutí spouštěče se napětí střídavě zvyšuje na několik V. Pokud se při otáčení spouštěče napětí nemění, je nízkonapěťová část zapalování vadná. Pokud by byla po zapnutí zapalování naměřena hodnota blízká napětí baterie a při otáčení spouštěče se neměnila, je závada ve výstupním obvodu elektronického spínače (např. průraz koncového tranzistoru).

   Vyplyne-li z výše popsaného měření, že příčina závady se nachází v nízkonapěťové části, je třeba přesně určit, ve kterém z jejich dílů.

Zjišťování vadného dílu

   Jestliže se nenaměří napětí na svorce 1 (-) zapalovací cívky, tj. je blízké nebo rovné nule, případně není zjištěn průtok proudu jejím primárním vinutím, ověřit tento obvod změřením jeho ohmického odporu obdobným způsobem, jako u bateriového zapalování. Pokud je v zapalování použit předřadný odpor zkratovaný během startu, ověřit i tuto součást.

   V případě kladného výsledku měření obvodu primárního vinutí zapalovací cívky rozpojit jeho spojení s elektronickou jednotkou, např. odpojením vodiče ze svorky 1 cívky, nebo vyjmutím zástrčky kabeláže k jednotce apod.

   Pokud se na svorce 1 cívky objeví napětí jehož hodnota bude blízká napětí baterie vozidla, je zkrat ve výstupním obvodu výkonového spínacího tranzistoru. Taková závada se při měření proudu obvodu pomocí klešťového adaptéru projeví trvalým proudem s prakticky stálou hodnotou.

   V případě závady s tímto projevem je třeba elektronický spínač vyměnit, nebo je-li to možné, opravit. Kdyby ale nebyl příčinou závady průraz koncového tranzistoru, nebo jeho paralelního kondenzátoru, ale trvalé sepnutí spínacího prvku, kterým pak protéká špičkový proud, nebude na svorce 1 cívky nulové napětí, ale tzv. saturační, jehož hodnota bývá od 1 V asi do 2.5 V. I v tomto případě je s největší pravděpodobností závada v elektronické části. Elektronika je vždy řešena tak, aby špičkový proud koncového tranzistoru neprotékal déle než několik sekund. Pouze u některých starších typů zapalování, např. u výrobku fy Lumenition, protéká špičkový proud trvale, zastaví-li se motor v poloze odpovídající „sepnutí bezkontaktního přerušovače“ a zapalování zůstane zapnuto. Jak bude dále uvedeno, je to dáno použitým typem snímače (bezkontaktního přerušovače), který vytváří signál pro otevření spínacího tranzistoru v určitých úhlech natočení hřídele rozdělovače i při stojícím motoru. Proud cívkou protéká není-li použit tzv. odstavovací obvod, nebo když došlo k jeho závadě.

   Jestliže však protéká primárním obvodem špičkový proud, dochází k nadměrnému zahřívání jak zapalovací cívky, tak výkonového tranzistoru, což může vést k jejich poškození nebo zničení. Proto všechna měření ke zjištění příčiny či místa závady provádět během co nejkratší doby (zapnutí zapalování do 5 s).

   Jestliže je napětí na svorce 1 rovno přibližně napětí baterie (nebo při měření mezi svorkou 1 a kladnou svorkou baterie blízké nule) a během startování se téměř nemění, je příčina závady v elektronické části soustavy. Měří-li se primární proud, např. klešťovým převodníkem, bude tomu obdobná jeho nulová hodnota.

Ověření snímače

   Dalším krokem je zjištění, zda závada je ve vlastní elektronické jednotce, nebo ve snímači otáček v rozdělovači. Postup se liší zejména podle typu snímače použitého v rozdělovači. Nejobvyklejším krokem je odpojení jeho vývodů od elektronické jednotky, případně od modulu, který je uložen na rozdělovači, nebo přímo v něm. U některých typů zapalování není potřebné rozpojovat spojení snímače s elektronickou částí, protože mají svorky přístupné pro měření, jakmile se sejme víčko rozdělovače a některé další díly.

Upozornění: Zkontrolovat, zda je možno měřit výstupní signál snímače při otáčení hřídele rozdělovače, neměl by tomu bránit pohyb rotoru nebo palce.

   Způsob ověření stavu a funkce snímače se provádí ve dvou krocích, které se liší podle jeho typu.

U induktivních snímačů s magnetickým obvodem

   se nejprve změří ohmický odpor statorového vinutí. Pokud je snímač spojen s další částí delšími vodiči, provést změření i na jejich konci, v místě připojení, nebo na kolících či dutinkách zásuvky této kabeláže.

   Pokud naměřené hodnoty odporu vinutí odpovídají údajům z manuálu výrobce nebo z Autodat, případně z jiné opravářské příručky, změřit výstupní napětí signálu z vinutí snímače. Měření provádět při otáčení rozdělovače, např. zapnutím spouštěče. U některých typů rozdělovačů je stavitelná mezera mezi rotorem a statorem snímače. Protože napětí ze snímače nebývá při nízkých otáčkách dostatečně velké, je vhodné zkontrolovat i velikost této mezery a v případě potřeby ji seřídit (jen u typů, které jsou k tomu konstruovány).

   U zapalování některých výrobců je induktivní snímač hermetizován v jednom díle s elektronickým modulem a společně umístěny v rozdělovači. Výše uvedené kontroly tedy nelze provést.

U snímačů s Hallovým nebo optoelektronickým prvkem

   je třeba nejprve zkontrolovat, zda je na přívodech ke snímači (např. na zásuvce elektronické části) odpovídající napětí pro napájení snímače. Bez napájecího napětí žádný z těchto typů snímačů nevytvoří svůj výstupní signál. Toto napájecí napětí se naměří při zapnutém zapalování.

   Měření výstupního signálu snímače lze provádět při ručním otáčení hřídele rozdělovače. Když bude snímač odpojen od elektroniky, přivést k němu napájecí napětí pomocnými vodiči a výstupní napětí snímače měřit mezi třetí svorkou (vývodem) a některým z přívodů napájení. Pokud budou oba díly spojeny kabeláží, musí být vyřazena vn část zapalování, např. vyjmutím kabelu mezi cívkou a víčkem rozdělovače nebo víčko zcela odejmout. Výstupní napětí snímačů zmíněných typů není závislé na rychlosti pohybu rotoru snímače, jako u induktivních typů, ale pouze na tom, zda se v Hallově prvku (optoelektronickém prvku) nachází clona rotoru nebo její výřez.

   Měření napětí snímače otáček (bezkontaktního přerušovače) se provádí stejnosměrným voltmetrem, protože otáčky rozdělovače jsou při otáčení motoru spouštěčem velmi nízké. Pokud má měřící přístroj na displeji vodorovný pruh, tzv. bargraf, bude se jeho délka při otáčení měnit od minimální (nulové) do maximální hodnoty, závislé na otáčkách rozdělovače.

   U snímače s Hallovým nebo optoelektronickým prvkem bude napětí nabývat pouze dvě hodnoty, podle toho, zda je v mezeře snímače pevná část clony nebo její výřez. Zpravidla je napětí při cloně v mezeře od 2 V do napětí baterie a při výřezu 0 až 0.7 V.

   Pokud je funkce snímače otáček v rozdělovači správná, tj. vytváří-li signál pro elektronickou jednotku a tato nereaguje zapínáním a vypínáním primárního proudu zapalovací cívky, je jednotka vadná a musí být vyměněna. Oprava tohoto dílu je někdy možná (je-li zhotoven na plošném spoji s vypájitelnými součástkami), ale vyžaduje to potřebné znalosti a vybavení.

Ověření elektronického modulu

   V některých případech je účelnější provést kontrolu elektronického modulu – spínače. Především se to týká zapalování, u kterých je spínač umístěn v rozdělovači, nebo na jeho tělese a napájecí napětí, případně signál snímače je přiváděn/o přes zásuvku, nebo jsou přívody zakončeny izolovanými svorkami, takže bez sejmutí těchto svorek nelze zjistit přítomnost napájecího napětí, nebo signálu snímače, případně změřit ohmický odpor jeho vinutí. U některých soustav je spojení mezi snímačem a elektronickým modulem nerozebíratelné a oba díly jsou společně hermetizovány zalitím plastem.

   a, Je-li spínač umístěn uvnitř rozdělovače, vypnout zapalování, sejmout přívodní svorky modulu a po opětném zapnutí zapalování změřit hodnotu napájecího napětí mezi příslušnou svorkou a tělesem rozdělovače. Mezi svorkami vývodů vinutí snímače změřit odpor vinutí. Měření signálového napětí vyžaduje, aby se hřídel rozdělovače otáčela, takže je obvykle nelze provést.

   Před opětným připojením svorek k elektronickému modulu změřit multimetrem přepnutým na měření odporu hodnoty tohoto parametru mezi vývody pro připojení napájecího napětí a tělesem rozdělovače. Měření provést dvakrát, jednou při spojení kladné zdířky multimetru s vývodem elektronického modulu a záporné zdířky s tělesem rozdělovače, podruhé s opačným připojením. Zjištěné hodnoty se mají vzájemně lišit nejméně 10-krát (závisí to na typu zapalování a místě měření, tj. koncový výkonový tranzistor nebo přívod napájení budících obvodů).

   Jsou-li výsledky provedených měření vyhovující a v předchozím popsané zkoušky nízkonapěťové části ukazují na přítomnost závady, je třeba vyměnit elektronický modul – spínač. Jeho oprava není reálná, protože to nedovoluje použitá technologie jeho výroby.

   b, Jestliže je elektronický spínač upevněn na tělese rozdělovače, je třeba jej sejmout, aby byly přístupné buď jen vývody snímače z rozdělovače, nebo jsou na zásuvce pro spínač jak dutinky od jeho vývodů, tak od přívodů napájecích napětí modulu. Napájecí napětí měřit opět proti tělesu rozdělovače. Mezi vývody vinutí snímače změřit jeho odpor a zpravidla je možno měřit i napětí signálu při otáčení motoru spouštěčem.

   U zapalování s elektronickým modulem v rozdělovači, nebo na rozdělovači, je potřebná i kontrola ohmického odporu mezi zápornou svorkou baterie vozidla a krytem nebo chladičem elektronického spínače po jeho namontování na rozdělovač, případně mezi touto svorkou baterie a tělesem rozdělovače, je-li elektronický modul umístěn uvnitř rozdělovače. Naměřená hodnota odporu mezi těmito místy nemá být větší než 0.2 ohmu. Je také možno měřit napětí mezi těmito místy a to při zapnutém spouštěči. Toto napětí nemá být vyšší než 0.5 volt.

   U obou typů uvedených zapalování je napájecí napětí přiváděno do dvou obvodů (tedy dvoje napětí). Jedno je přiváděno přes primární vinutí zapalovací cívky, jeho svorka nebo dutinka je spojena se svorkou 1 (-) cívky. Druhé pak z bodu za vypínačem zapalování, tedy před primárním okruhem sestávajícím jak z vinutí cívky, tak z případného předřadného odporu.

   Jsou-li výsledky výše uvedených měření vyhovující a přesto se v nízkonapěťové části projevuje závada, je její příčina s největší pravděpodobností v elektronickém spínači. Ověření lze provést jeho výměnou za správný. V některých případech je použitelná i následující metoda.

   Elektronický spínač se sejme (nebo vyjme z rozdělovače; pokud je přístup k jeho vývodům, nebo tyto mohou být od ostatních částí odpojeny, volit tento postup.

   Dále se postupuje tak, že se k výstupním svorkám nebo vývodům připojí žárovka 12 V s výkonem 15 až 25 W. K vývodu, který se připojuje ke svorce 15 (+) zapalovací cívky se připojí kladná svorka vozidlové baterie. Druhý vývod spínače (připojovaný ke svorce 1 (-) cívky) bude spojen pouze se žárovkou. Záporná svorka vozidlové baterie se připojí ke kovové podložce spínače (pokud zůstal namontován v rozdělovači, pak k tělesu rozdělovače). Po připojení baterie má zůstat žárovka zhasnutá.

   Rozsvítit by se měla teprve po připojení vstupu spínače ke stejnosměrnému napětí asi 1.2 V, např. z tužkové baterie. Je též možno použít multimetru přepnutého na měření odporu.

   Orientace polarity vstupu spínače pro sepnutí proudu koncovým stupněm je závislá na typu zapalování. Proto se nemusí žárovka na jeho výstupu po připojení uvedeného vnějšího napětí ke vstupu rozsvítit. Pokud se nerozsvítí, změnit polaritu napětí ze zdroje ke vstupu spínače. Bude-li spínač schopný funkce, měla by se žárovka rozsvítit.

   Naopak, pokud bude žárovka po připojení uvedeného napětí ke vstupu svítit, změnit jeho polaritu a žárovka by měla zhasnout.

   Tuto zkoušku provádět co nejkratší dobu, do 5 až 10 s, aby nedošlo k poškození spínače nadměrným ztrátovým výkonem, protože jím produkované teplo není odváděno masivním tělesem rozdělovače.

   Popsaný způsob se používá pouze u zapalování s induktivním snímačem otáček, které se konstrukcí výrazně odlišují od zapalování s Hallovým nebo optoelektronickým snímačem. Ověřování takových zapalování se provádí následovně.

   Zapalování s Hallovým (nebo optoelektronickým) snímačem jsou konstrukčně řešena převážně ze tří samostatných dílů, tj. rozdělovač se snímačem, elektronická jednotka s obvody zpracování signálu snímače a s výkonovým spínacím stupněm a konečně zapalovací cívka. Je to způsobeno potřebou co nejlepšího odvodu ztrátového tepla z elektronické jednotky, která je proto montována na masivním chladiči, nebo uložena v masivní lité kovové schránce. Větší množství ztrátového tepla vznikne např. když se motor zastaví při zapnutém zapalování a přitom je ve štěrbině snímače výřez clony. Elektronická jednotka sice většinou mívá tzv. odstavovací obvod, který po krátké době přeruší průtok proudu koncovým (spínacím) tranzistorem, ale mezitím se přemění ztrátový příkon rovný součinu saturačního napětí tohoto tranzistoru a jím protékajícího proudu na teplo. Čím více tohoto tepla zůstane v tranzistoru, tím více se sníží jeho průrazné napětí a při opětném rozběhu motoru může dojít ke zničení tohoto prvku. Dobrý odvod tepla je podmíněn právě zmíněným chladičem.

   Uvedeným rozdělením je dán postup diagnostiky, kterým se má zjistit vadný díl zapalování. Nejprve se ověří funkce snímače. Protože je podmíněna napájením stejnosměrným napětím, změřit zda je toto napětí přítomno na zástrčce do rozdělovače. Není-li na zástrčce napětí, ověřit zda je napájecí napětí z baterie vozidla přiváděno na elektronickou jednotku. To se provede změřením na příslušných dutinkách její zástrčky. Není-li na dutinkách potřebné napětí, prověřit kabeláž, je-li napětí naměřeno, je s největší pravděpodobností závada v elektronické jednotce.

   Jestliže je napětí na zástrčce rozdělovače i na zástrčce elektronické jednotky a přesto je v nízkonapěťové části závada (tj. nedochází ke spínání a vypínání proudu primárním vinutím zapalovací cívky), ověřit nejprve zda je cívka v pořádku (postup jaký byl popsán v předchozím). Je-li cívka funkce schopná, ověřit buď snímač v rozdělovači, nebo vlastní elektronický spínač.

   Snímač se nejsnáze přezkouší tak, že se k němu přivede vnější napětí z pomocné baterie (nejčastěji kolem 5 V) Pozor – dodržet správnou polaritu tohoto napětí! a změří se napětí mezi výstupem snímače a záporným pólem. Při otáčení hřídelí rozdělovače s clonou se velikost tohoto napětí má skokově měnit mezi minimální a maximální hodnotou. Otáčení hřídele rozdělovače je možno imitovat zasouváním čepele nože nebo žiletky do mezery snímače a jejím vysouváním.

   Pokud nedochází k takovým změnám je snímač vadný a musí být vyměněn. Někteří výrobci požadují výměnu celého rozdělovače.

   Probíhají-li změny výstupního napětí snímače, ověřit zda je toto napětí i na dutinkách zástrčky elektronické jednotky. Není-li, zkontrolovat kabeláž. Při tomto měření musí být zástrčka na rozdělovači zasunuta a pomocná baterie se připojí k dutinkám zástrčky elektronické jednotky.

   Pokud se napěťové změny signálu snímače naměří i na dutinkách zástrčky elektronické jednotky a po jejím spojení se snímačem závada nízkonapěťové části trvá, je její příčina pravděpodobně v jednotce. Ověřit záměnou jednotky za dobrou.

   Definitivní potvrzení, zda je elektronická jednotka vadná nebo je funkční lze získat tak, že při úplném propojení všech dílů zapalovací soustavy se vypojí zástrčka ke snímači v rozdělovači. Mezi svorky 1 a15 zapalovací cívky se připojí multimetr přepnutý jako stejnosměrný voltmetr. Mezi dutinku signálu snímače na zástrčce k rozdělovači a zeměnou dutinkou téže zástrčky připojit krátký pomocný vodič a zapnout zapalování. Voltmetr připojený k primárnímu vinutí zapalovací cívky má ukázat napětí 3 až 6 V (podle typu zapalování). Po několika sekundách musí toto napětí klesnout na nulovou hodnotu. Jinak zkontrolovat kabeláž a je-li v pořádku, bude pravděpodobně vadná elektronická jednotka.

   Obdobná zkouška je nezbytná i u funkčního zapalování. Rozdíl je jen v tom, že místo spojení dvou dutinek zástrčky ke snímači se použije signálu ze snímače. Zástrčka k rozdělovači tedy bude zasunuta. Vyjmout vn kabel ze zapalovací cívky (pokud nebyl již dříve vypojen), zapnout zapalování a ručně natočit hřídel rozdělovače tak, aby voltmetr mezi svorkami 1 a 15 zapalovací cívky ukázal zmíněné napětí. Je-li odstavovací obvod v pořádku, klesne toto napětí po několika sekundách na nulu. Funkci odstavovacího obvodu ověřit několikrát opakovaným zapnutím a vypnutím zapalování. Hřídel rozdělovače zůstane v poloze při níž se po zapnutí zapalování vždy objeví výše uvedené napětí.

   Jestliže při otáčení motoru spouštěčem dochází k zapínání a vypínání primárního proudu zapalovací cívkou (tj. žárovka na její svorce 1 bliká, nebo napěťová výchylka multimetru se skokem mění atd.), je pravděpodobné, že nízkonapěťová část zapalování je funkce schopná. Ještě je ale potřebné ověřit činnost obvodu řízení úhlu sepnutí v závislosti na otáčkách a pokud je součástí elektronické jednotky i obvod regulace proudu koncovým tranzistorem i funkci tohoto obvodu.

   Tato ověřování ale mohou být provedena pouze s pracujícím motorem, protože otáčky spouštěče nestačí k ověření v celém pracovním rozsahu.

   Nepůjde-li motor nastartovat, přestože výsledky ověření nízkonapěťové části podle předchozího postupu jsou kladné, ověřit stav vysokonapěťového obvodu stejným postupem, jaký byl popsánu bateriového zapalování.

   Pokud bude vn část v pořádku a motor přesto nepůjde nastartovat, ověřit nastavení základního předstihu. Postup rovněž stejný jako u bateriového zapalování. Je-li třeba provést opravu nebo znovunastavení.

   Pokud ani po všech zkouškách nejde motor nastartovat, ověřit přívod paliva a tvorbu směsi.

   Vlastní ověření funkce obvodu řízení úhlu sepnutí lze provést jednak multimetrem, který umožňuje měřit buď přímo úhel sepnutí, nebo alespoň % pracovního cyklu. Jinou možností jsou stroboskopické pistole, přizpůsobené k takovému měření. Signál pro měřící přístroj se snímá ze svorky 1 zapalovací cívky (nebo z místa, které je s ní spojeno – jak bylo dříve popsáno). U stroboskopické pistole bývá obvykle potřeba i porovnávací signál přiváděný klešťovým snímačem z vn kabelu k 1. válci. Kromě těchto přípojů je potřebné připojit k měřícímu přístroji i zápornou svorku vozidlové baterie, nebo kostru karoserie.

   Jestliže je přístroj určen k měření úhlu sepnutí, bude jeho hodnota zobrazena na stupnici přístroje přímo a to buď ve stupních nebo procentech. Pokud ale umožňuje měřit pouze % pracovního cyklu, bude údaj na stupnici odpovídat procentu doby, po kterou proud primárním vinutím zapalovací cívky neprotéká (na svorce 1 je napětí baterie), takže doplněk do 100 % je skutečné procento doby sepnutí a mělo by být na úhel přepočteno podle počtu válců motoru.

   Pro ověření funkce řízení úhlu sepnutí v závislosti na otáčkách motoru není ale podstatná vlastní hodnota úhlu, ale důležité je, zda se hodnota mění s otáčkami, a to tak aby při volnoběžných otáčkách byl úhel nejmenší a s rostoucími otáčkami se zvětšoval.

   Funkci obvodu regulace proudu koncového tranzistoru lze ověřit jen voltmetry, které jsou schopny registrovat jak maximální tak minimální hodnotu napětí. Protože takové typy zapalování nemívají předřadný odpor, bude maximální hodnota napětí na svorce 1 rovna napětí baterie (alternátoru). Měnit se bude pouze minimální hodnota, která bývá rovna napětí na kolektoru spínacího výkonového tranzistoru. Jakmile je obvod omezující primární proud ve funkci, zvýší se odpor zmíněného tranzistoru a na jeho kolektoru bude napětí vyšší. S rostoucími otáčkami toto napětí začne od jejich určitého počtu klesat, až dosáhne minimální hodnoty rovné saturačnímu napětí spínacího tranzistoru (od 1.5 do 3 V, podle použitého typu a zapojení).

Tyristorové zapalování s induktivním snímačem otáček v rozdělovači s mechanicko-pneumatickou regulací předstihu

   se od téhož typu s mechanickým přerušovačem liší pouze tímto prvkem. Diagnostika takových soustav bude téměř totožná s popsaným postupem, pouze s tím rozdílem, že při nesprávné funkci nízkonapěťové části se ověří funkce schopnost induktivního snímače v rozdělovači některým ze způsobů popsaných u tranzistorových bezkontaktních typů. Bude-li zjištěno, že je snímač v pořádku, je závada v elektronické jednotce a tato musí být vyměněna, nebo je-li to možné opravena.

Z

 

Ohodnoťte článek


banner pro vstup do katalogu MJauto
Sdílejte: